10 C 12/2022-42 — Okresní soud v Nymburce

1. V žalobě, podané u nadepsaného soudu dne 1. 9. 2021, ve znění vyjádření ze dne 28. 1. 2022 a 28. 2. 2022, žalobkyně vymezila předmět uplatněného nároku tak, že tento zahrnoval částku nesplaceného úvěru ve výši 3 789,66 Kč a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky nesplaceného úvěru od 19. 7. 2017 do zaplacení. S tím, že žalobkyně nárokované plnění, prostřednictvím společnosti [právnická osoba] (dále jen postupitel II.), nabyla na základě postoupení pohledávky, která z titulu poskytnutého úvěru vznikla za žalovaným společnosti [právnická osoba] (dále jen postupitel I.). V mezích doplňujícího podání žalobkyně dále vymezila, že uplatněný nárok bere zpět co do částky 920,17 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 3 789,66 Kč od 19. 7. 2017 do zaplacení, přičemž akt zpětvzetí byl reakcí na skutečnost, že žalobkyně nebyla schopna doložit podklady k prokázání tvrzení, do jaké míry postupitel I. přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl k 4. 3. 2022 řádně předvolán. 3. Žalobkyně návrhy na částečné zpětvzetí uplatněného nároku podalo ještě před datem konání jednání, ve smyslu § 96 odst. 4 o. s. ř. Soud proto návrhům na částečné zpětvzetí vyhověl bez zjišťování stanoviska žalovaného a výrokem I. tohoto rozsudku, v rozsahu učiněného zpětvzetí, řízení zastavil, ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. 4. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Postupitel I. k datům 19. 8. 2016 a 30. 11. 2016 vyplatil žalovanému částky 8 000 Kč, resp. 10 113 Kč, a to na bankovní účet evidovaný na jeho jméno. V této souvislosti si také postupitel I. totožnost žalovaného dále ověřil též z fotokopie zaslaného občanského průkazu. O provedených transakcích vedl postupitel I. záznamy pod [číslo] (částka 8 000 Kč) a [číslo] (10 113 Kč). Podmínky druhé z uvedených transakcí pak byly dále upřesněny v listině označené jako„ RÁMCOVÁ SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“, datované k 30. 11. 2016, v níž bylo mj. blíže specifikováno též úročení poskytnuté částky (0,2833 % denně), splatnost (k 18. dni v měsíci), poplatek za čerpání (1 264,13 Kč) a celková výše úvěrového rámce (35 000 Kč). Žalovaný nicméně poskytnuté plnění nesplatil a z vyplacených jistin mu zbývalo uhradit 2 869,49 Kč. Postupitel I. proto následně již označené plnění převedl na postupitele II., a to oproti podpisu listiny, označené jako„ SMLOUVA O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK“, datované k 20. 12 2019. S tím, že postupitel II., ještě téhož dne, toto právo dále převedl na žalobkyni, a to oproti podpisu listiny taktéž označené jako„ SMLOUVA O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK“. V souvislosti s takto popsanými převody bylo převáděné právo vždy označeno v přílohách označených listin, mj. prostřednictvím jména žalovaného. O aktu převodu byl žalovaný informován cestou oznámení, jež mu bylo žalobkyní, spolu s předžalobní výzvou, zasláno 15. 5. 2020 Ani v dodatečně stanovené lhůtě 7 dnů nicméně žalovaný nezaplatil ničeho. 5. Co do právního hodnocení projednávaného nároku je třeba uvést, že tvrzený závazek mezi postupitelem I. a žalovaným, založený z titulu„ RÁMCOVÉ SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“, sám o sobě vykazuje znaky úvěru, ve smyslu § 2395 o. z. Tento však pokrývá toliko poskytnutí částky 10 113 Kč, zatímco poskytnutí částky 8 000 Kč nebylo žádným doloženým právním titulem kryto. Současně také nebylo možné pominout, že s ohledem na postavení smluvních stran vykazuje závazek z„ RÁMCOVÉ SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“ též znaky spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 30. 11. 2016 (dále z. s. ú.). Za daného stavu věci tak byl postupitel I., ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú., povinen v souvislosti s poskytnutím částky 10 113 Kč přezkoumat majetkové poměry žalovaného stran jeho úvěruschopnosti, přičemž splnění této zákonné povinnosti je soudy zkoumáno z úřední povinnosti a pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. (obdobně viz např. závěry viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). V podmínkách konkrétní věci nicméně nebylo postaveno na jisto, zda a v jakém rozsahu postupitel I. úvěruschopnost žalovaného přezkoumával, a lze tedy uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla tzv. důkazní břemeno. Ostatně, žalobkyně na prokázání splnění této hmotněprávní povinnosti své právní předchůdkyně od samého počátku rezignovala, což avizovala již písemně a nadto se k samotnému soudnímu jednání bez omluvy nedostavila, v důsledku čehož jí nebylo možné poskytnout ani řádné procesní poučení, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Obdobně také nebylo možné žalobkyni poučit, aby blíže doložila, z jakého titulu postupitel I. žalovanému vyplatil 8 000 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti tak soud shledal tvrzený označený závazek z úvěru (jako celek) jako absolutně neplatný s tím, že tento od samého počátku nemohl vyvolávat žádné právní účinky. Právo postupitelky na vrácení poskytnutého finančního plnění, v nesplacené části, ve smyslu § 2993 o. z., tak lze odvozovat toliko z tzv. kvazi závazku z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Pouze a právě toto právo také žalobkyně, z titulu postoupení, ve smyslu § 1879 o. z., mohla nabýt a následně soudní cestou vymáhat. Co se pak týče určení data prodlení žalovaného, toto soud, s ohledem na absolutní neplatnost tvrzeného závazku, neodvodil od data splatnosti absolutně neplatného závazku, ale od data, kdy žalovanému uplynula sedmidenní lhůta určená k plnění, stanovená žalobkyní v oznámení o postoupení pohledávky, resp. v předžalobní výzvě, jež byla zaslána souběžně. Žalovaný se tak, ve smyslu § 1968 o. z., do prodlení dostal k datu 28. 5. 2020. A to s ohledem na skutečnost, že učiněná předžalkobní výzva představuje první doloženou výzvu k uhrazení plnění, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Při stanovení data prodlení soud dále vycházel ze zákonné vyvratitelné domněnky zakotvené v § 573 o. z., dle které k doručení vnitrostátní poštovní zásilky dochází k 3. pracovnímu dni po odeslání. S tím, že v projednávané věci žalobkyně, dle podacího lístku, oznámení o postoupení odeslala 15. 5. 2020 (v pátek), a k doručení tak došlo k 20. 5. 2020 (ve středu), přičemž od tohoto data počala plynout sedmidenní lhůta k plnění, jejíž poslední den připadl na 27. 5. 2020. Nárok na zaplacení zákonného úroku byl vzat žalobkyní v plném rozsahu zpět. 6. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu ve věci, sice uspěla žalobkyně. Nicméně, míra jejího procesního úspěchu ve věci, i se zohledněním příslušenství, činila toliko cca 10 %, a jen nepatrně tak převýšila procesní úspěch žalovaného (55 % ku 45 %). Ve vztahu k tomuto závěru soud zohlednil, že řízení bylo částečně zastaveno, přičemž zavinění na částečném zastavení je třeba spatřovat na straně žalobkyně, která rezignovala na prokázání skutečností směřujících k prokázání tvrzení, na nichž byl založen nárok na zaplacení částky 920,17 Kč a zákonného úroku z prodlení (kapitalizovaného pro tento účel částkou 1 417,52 Kč), a na místo toho vzala žalobu zpět. 7. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn dle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.