10 C 324/2021-38 — Okresní soud v Nymburce

Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 12. 11. 2021 a doplněnou k 20. 1. 2022, se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky 36 841 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z uvedené částky od 3. 7. 2018 do zaplacení. Uplatněný nárok žalobce odůvodnil tak, že se jedná o částku nezaplaceného nájemného a služeb souvisejících s užíváním bytu [číslo] na adrese [jméno] [příjmení] [anonymizováno] v [obec], který, prostřednictvím [právnická osoba] realitní [právnická osoba], žalované přenechal k užívání z titulu nájemní smlouvy datované k 20. 5. 2015. S tím, že žalovaná shora označený dluh co do výše i důvodů uznala formou písemného prohlášení ze dne 2. 7. 2018, avšak ani po tomto datu nezaplatila ničeho, a to navzdory skutečnosti, že byla k úhradě již před tím vyzývána cestou předžalobní výzvy datované k 25. 4. 2017. Žalobce vyslovil souhlas s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez jednání, ve smyslu § 115a o. s. ř. Žalovaná tentýž souhlas poskytla formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, zda s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí, a to navzdory skutečnosti, že jí byla příslušná výzva, spolu se žalobou, k 27. 12. 2021 řádně doručena. K uplatněnému nároku se žalovaná taktéž nevyjádřila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání, na základě předložených listin. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., hodnotil níže uvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti: Na základě listiny, označené jako„ Nájemní smlouva“, datované k 20. 5. 2015, se žalobce zavázal žalované přenechat k užívání (čl. II.) byt [číslo] v domě [adresa] v ulici [jméno] [příjmení] v [obec] (čl. I.), jenž, dle výpisu z katastru nemovitostí, spoluvlastnil. K užívání byl byt žalované přenechán na dobu určitou, na období od 1. 5. 2015 do 30. 4. 2017 (čl. III. odst. 1), a žalovaná se za jeho užívání zavázala žalobci vyplácet měsíční plnění ve výši 4 650 Kč (čl. V. odst. 1), jakožto nájemné, splatné vždy k 15. dni v měsíci, za který bylo nájemné placeno, a to ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet] (čl. V. odst. 4). Souběžně, a za totožných podmínek (čl. V. odst. 6), se žalovaná zavázala žalobci platit též zálohované platby za služby, související s užíváním předmětného bytu (čl. V. odst. 2). Listinou, označenou jako„ Předžalobní výzva k uhrazení dluhu“, datovanou k 25. 4. 2017, žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 38 297 Kč s tím, že splatnost předmětné částky byla stanovena k 3. 5. 2017. Výzvu k plnění si žalovaná, dle předložené doručenky, převzala 26. 4. 2017. K datu 30. 6. 2018 žalobce za žalovanou evidoval nedoplatek nájemného a služeb ve výši 36 841 Kč, jenž, za současného uvedení měsíčně předepsaných plateb, vč. plateb zálohových, vykázal v listině označené jako„ Přehled nedoplatků a přeplatků“. Oproti podpisu listiny, označené jako„ UZNÁNÍ DLUHU“, datované ke 2. 7. 2018, žalovaná prohlásila, že dluží žalobci částku 36 841 Kč, a to z titulu nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [jméno] [příjmení] v [obec], jakožto plnění za nezaplacené nájemné a služby související s užíváním předmětného bytu. Zde specifikované plnění se žalovaná, bez uvedení lhůty k plnění, zavázala zaplatit na bankovní účet č. [bankovní účet]. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2247 odst. 4 o. z. strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Po právní stránce bylo třeba vzít v úvahu, že žalovaná, z titulu uznání dluhu odpovídajícího nárokovanému plnění, ve smyslu § 2053 o. z., založila ve vztahu k uplatněnému nároku vyvratitelnou domněnku, že tento co do výše i důvodu vzniku trvá. Pro účely soudního řízení tak soud vycházel ze závěru, že žalovaná, v rozporu s § 2201 o. z. ve spojení s § 2246 odst. 1 o. z. a § 2247 odst. 4 o. z., nesplnila svou povinnost ze sjednaného nájmu a žalobci k datům předepsané splatnosti nezaplatila nájemné a ani plnění za služby související s užíváním pronajatého bytu, v celkové výši 36 841 Kč. S ohledem na tuto skutečnost tak, za situace, kdy žalovanou nebyl tvrzen a ani prokazován opak, shledal soud, ve smyslu § 133 o. s. ř., uplatněný nárok jako důvodný a žalované uložil nárokované plnění k úhradě. Stran nároku na příslušenství pak nebylo možné pominout, že se žalovaná, ve smyslu § 1968 o. z., s plněním na nárokovanou částku dostala do prodlení již k datu splatnosti dílčích plateb nejemného a služeb, ve smyslu § 2251 odst. 1 o. z., a tak, jestliže byl nárok na příslušenství, zákonný úrok z prodlení, ve smyslu § 1970 o. z., uplatněn až od data pozdějšího, konkrétně od data následujícího po datu uznání dluhu na nárokované plnění, bylo na místě i tento shledat jako důvodný. Tím spíše za situace, kdy se žalovaná k úhradě již uznaného plnění zavázala bez uvedení lhůty, což je třeba vykládat tak, že, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., byl žalobce oprávněn nárokované plnění požadovat k úhradě ihned, tedy i ke dni uznání, tj. k 2. 7. 2018. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., resp. § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 736,50 Kč, neboť tento byl s uplatněným nárokem v plném rozsahu úspěšný a žalovanou před podáním žaloby vyzval k dobrovolné úhradě nárokovaného plnění. Tato náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 843 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 36 841 Kč sestávající z (i.) částky 2 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby), (ii.) z částky 1 290 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (sepis jednoduché předžalobní výzvy), (iii.) tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a (iv.) náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 350 Kč, konkrétně ve výši 1 543,50 Kč, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Lhůta k plnění byla soudem určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna provést k rukám zástupce žalobce, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.