10 C 344/2021-23 — Okresní soud v Nymburce

1. V žalobě, podané u nadepsaného soudu dne 29. 6. 2021, ve znění doplnění ze dne 21. 12. 2021, žalobkyně vymezila předmět uplatněného nároku tak, že tento zahrnoval nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru ve výši 4 300 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 598,78 Kč a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky nesplacené jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení, s tím, že žalobkyně nárokované plnění nabyla z titulu postoupení pohledávky, která z titulu poskytnutého úvěru vznikla za žalovaným společnosti [právnická osoba] (dále jen postupitelka). V mezích doplňujícího podání žalobkyně dále vymezila, že nárok uplatňuje z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. 2. Žalobkyně se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Žalovaný pak při jednání potvrdil, že mu byla postupitelkou poskytnuta částka 6 000 Kč, jíž však splatil toliko částečně a později, v důsledku ztráty telefonu, s postupitelkou přerušil kontakt. Skutečnost, zda byly v souvislostí s poskytnutím částky 6 000 Kč zkoumány jeho majetkové poměry, si žalovaný nevybavil. 3. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Postupitelka k datu 31. 8. 2017 vyplatila žalovanému částku 6 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu listiny označené jako„ Smlouva o zápůjčce - zelená v hotovosti“, [číslo] v níž se žalovaný mj. zavázal, že poskytnuté plnění, navýšené o souhrnný poplatek, splatí formou 45 týdenních splátek po 237 Kč, resp. 212 Kč. Žalovaný poté z poskytnutého plnění splatil toliko 1 700 Kč a následně splácet přestal, načež postupitelka, k 20. 1. 2020, právo na úhradu nesplaceného plnění převedla na žalobkyni, a to oproti podpisu listiny označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, v jejíž příloze,„ Seznamu postoupených pohledávek“, byla pohledávka za žalovaným, prostřednictvím [číslo] taktéž označena. O aktu převodu byl žalovaný vyrozuměn zvlášť zasílaným dopisem, datovaným k 20. 1. 2020, v němž byla stanovena desetidenní lhůta k úhradě, počínající k datu doručení předmětného dopisu, který byl poštovní přepravě podán dne 14. 2. 2020. Naposledy pak byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván zástupcem žalobkyně, výzvou datovanou k 11. 5. 2020, jež byla k poštovní přepravě podána dne 12. 5. 2020. 4. Co do právního hodnocení projednávaného nároku je třeba uvést, že závazek, sjednaný mezi postupitelkou a žalovaným, z titulu podpisu Smlouvy [číslo] sám o sobě vykazuje znaky úročené zápůjčky, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. Současně však nebylo možné pominout, že s ohledem na postavení smluvních stran tento závazek vykazuje též znaky spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 31. 8. 2017 (dále z. s. ú.). Za daného stavu věci tak byla postupitelka, ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., povinna s odpovídající odbornou péčí, ve smyslu § 75 z. s ú., přezkoumat majetkové poměry žalovaného stran jeho úvěruschopnosti, přičemž splnění této zákonné povinnosti je soudy zkoumáno z úřední povinnosti a pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. (obdobně viz např. závěry viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). V podmínkách konkrétní věci nicméně nebylo postaveno na jisto, zda a v jakém rozsahu postupitelka úvěruschopnost žalovaného přezkoumávala, a lze tedy uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla tzv. důkazní břemeno. Ostatně, žalobkyně na prokázání splnění této hmotněprávní povinnosti své právní předchůdkyně od samého počátku rezignovala, což avizovala již písemně a nadto se k samotnému soudnímu jednání bez omluvy nedostavila, v důsledku čehož jí nebylo možné poskytnout ani řádné procesní poučení, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na tuto skutečnost tak soud shledal shora označený závazek ze zápůjčky jako absolutně neplatný s tím, že tento od samého počátku nemohl vyvolávat žádné právní účinky. Právo postupitelky na vrácení poskytnutého finančního plnění, v nesplacené části, ve smyslu § 2993 o. z., tak lze odvozovat toliko z tzv. kvazi závazku z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Pouze a právě toto právo také žalobkyně, z titulu postoupení, ve smyslu § 1879 o. z., mohla nabýt a následně soudní cestou vymáhat. Co se pak týče určení data prodlení žalovaného, toto soud, s ohledem na absolutní neplatnost sjednané zápůjčky, neodvodil od data splatnosti poslední sjednané splátky, ale od data, kdy žalovanému uplynula lhůta určená k plnění, stanovená žalobkyní v oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný se tak, ve smyslu § 1968 o. z., do prodlení dostal až k datu 1. 3. 2020. A to s ohledem na skutečnost, že takto učiněná výzva představuje první doloženou výzvu k uhrazení plnění, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Při stanovení data prodlení soud dále vycházel ze zákonné vyvratitelné domněnky zakotvené v § 573 o. z., dle které k doručení vnitrostátní poštovní zásilky dochází k 3. pracovnímu dni po odeslání. S tím, že v projednávané věci žalobkyně, dle podacího lístku, oznámení o postoupení odeslala 14. 2. 2020 (v pátek), a k doručení tak došlo k 19. 2. 2020 (ve středu), přičemž od tohoto data počala plynout desetidenní lhůta k plnění, jejíž poslední den připadl na 29. 2. 2020. Od data 1. 3. 2020 tedy žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení. 5. S ohledem na závěry uvedené v předchozím odstavci proto soud, výrokem I. tohoto rozsudku akceptoval uplatněný nárok jako důvodný toliko co do částky 4 300 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení. Ve zbytku, tedy co do částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 4 300 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, soud uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že se žalobkyni přiznává právo na úhradu poměrné části náhrady nákladů řízení, neboť žalovaného před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, vč. příslušenství (jež soud pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku), vůči žalovanému nárokovala 5 784 Kč. Z této částky nicméně bylo žalobkyni přiznáno toliko 5 138 Kč (opět včetně kapitalizovaného příslušenství), tedy cca 89 % uplatněného nároku, zatímco ve zbytku byl procesně úspěšný žalovaný. Procesní úspěch žalobkyně tak odpovídá 78 %. Tarifní hodnotu projednávané věci soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen a. t.), neboť v projednávané věci byl žalobní návrh podán formou ustáleného - formulářového žalobního návrhu. Náklady právní pomoci pak, vedle úhrady soudního poplatku ve výši 400 Kč, zahrnují též náklady za 3 úkony právní služby, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t) (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) a. t., též náhradu za DPH ve výši 21%, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem. Celkem tedy jde 78 % z 1 489 Kč, tedy o 1 161 Kč. 7. Splatnost nárokovaného plnění, určeného k rukám žalobkyně, soud s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř., a s ohledem na návrh žalovaného, stanovil formou měsíčních splátek po 1 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení. Splatnost náhrady nákladů řízení soud, dle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř, stanovil v zákonné, 3 denní lhůtě, k k rukám zástupce žalobkyně. 8. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.