5 C 264/2022-18 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 4.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 800 Kč, smluvních úroků ve výši 2.215 Kč a částku smluvní pokuty ve výši 363 Kč. Žalobu pak odůvodnila zejména tím, že s žalovaným prostředky na dálku (přes internet) uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný nejprve na internetových stránkách žalobkyně vyplnil do zde uloženého formuláře registrační údaje, jehož součástí bylo mimo jiné i zadání čísla občanského průkazu a žalovaný současně zaslal kopii občanského průkazu, čímž žalobkyně ověřila jeho totožnost. V rámci kontraktačního procesu si žalobkyně ověřila tzv. úvěruschopnost žalovaného kontrolou měsíčního příjmu a lustrací v evidencích a došla k závěru, že žalovaný je schopen splácet pravidelné splátky úvěru. Na podkladě smlouvy o revolvingovém úvěru proto žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč, a to převodem na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal hradit pravidelnou měsíční splátku úvěru ve výši minimálně 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit za sjednání úvěru jednorázový poplatek ve výši 800 Kč, úrok ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky do doby zesplatnění a 15 % měsíčně po zesplatnění pohledávky, kdy obě tyto částky přirůstají k jistině. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, a to po dobu prvních 90 dní prodlení. Žalovaný úvěr čerpal dne [datum] ve výši 4.000 Kč. Úvěr však řádně a včas nesplácel. Do prodlení se dostal od [datum]. Součástí žalované částky je tak i smluvní pokuta ve výši 363 Kč (3x 121). Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. <b>16. Soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> Mezi účastníky byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (po internetu) smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum]. Totožnost žalovaného byla ověřována jednak z kopie [číslo obč. průkazu], jednak výpisem z účtu u [právnická osoba] [bankovní účet]. Na základě uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat bezúčelový úvěr do celkové výše úvěrového limitu až 35.000 Kč. Výše jednotlivých čerpání byla omezena, výše prvního čerpání činí nejvýše 4.000 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného jednak mimořádným výpisem z běžného osobního účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum], jednak lustrací ve veřejně přístupných evidencích (nebylo však žalobkyní nijak prokázáno). Z předloženého mimořádného výpisu, který soud doplnil dále vyžádaným výpisem z běžného osobního účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] je zřejmé, že počáteční zůstatek byl v záporné hodnotě. Konečný zůstatek činil 6.013,67 Kč. Současně je však zřejmé, že žalovaný svou příjmovou situaci zlepšoval čerpáním dalšího úvěru či zápůjčky od [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 8.000 Kč (připsáno dne [datum]). Z výpisu se dále podává, že žalovaný nemá žádné finanční rezervy a měsíční výdaje podstatně převyšují příjmy žalovaného. Navíc není zřejmé, o jaké zdroje příjmu se jedná, když příjmy jsou ve prospěch běžného účtu připisovány z protiúčtu znějícího na jméno samotného žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný pak úvěr čerpal dne [datum] ve výši 4.000 Kč. Úvěr však řádně a včas nesplácel. Do prodlení se dostal od [datum]. Na poskytnutý úvěr pak žalovaný ničeho nezaplatil, a to ani přes opakované upomínky ze strany žalobkyně. 17. Za rozhodující pro právní posouzení této věci považoval soud skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o ochraně spotřebitele. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 18. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Především žalobkyně žádným způsobem neprovedla analýzu finančního rozpočtu žalovaného. Nezjišťovala, jaké má žalovaný výdaje (inkaso, nájem, výdaje na stravu). Naopak provedeným dokazováním bylo postaveno najisto,