7 C 138/2022-29 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 25.2.2022 domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 5.3.2008 mu poskytla půjčku ve výši 10 000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby k 11.3.2009, podle žalobkyně předchůdkyně evidují úhrady v částce 8 400 Kč. K postoupení pohledávky došlo nejprve na přechodného věřitele [anonymizována tři slova] poté na žalobkyni dne 24.8.2018, žalovaný byl o tomto vyrozuměn. 2. Žalovanému byla doručena žaloba dne 10.7.2022 na adresu trvalého bydliště v záhlaví náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o.s.ř., žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., proto soud dle §115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], byla uzavřena dne 5.3.2008 smlouva o půjčce, na jejímž základě poskytla společnost žalovanému částku 10 000Kč, kterou v hotovosti převzal, což stvrdil žalovaný svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu se souhrnným poplatkem v částce 6 960 Kč, celkem tedy 16 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalobkyně doložila dále postoupení pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno 7 slov] [číslo] ze dne 19.6.2015 a dále mezi touto společností a žalobkyní z 24.8.2018. Žalovaný byl dopisy z 25.6.2015 a 12.9.2018 o postoupení vyrozuměn. <i>4. Podle přechodného ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1.1.2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>5. Podle ust. § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> 6. Podle § 658 odst. 1 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. <i>7. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>8. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.</i> 9. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobcem podána důvodně toliko co do její části. Smlouvou o půjčce se právní předchůdce žalobkyně jako věřitel zavázal poskytnout žalovanému jako dlužníkovi peněžní částku ve výši 10 tis. Kč. Mezi nimi tak došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu shora citovaného ustanovení § 657 obč. zák. modifikované ustanoveními tehdy účinného z.č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů. Žalovaný peněžní prostředky převzal při podpisu smlouvy dne 5.3.2008, reálná povaha vyžadovaná u tohoto závazkového vztahu byla předáním předmětu půjčky splněna. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postupného postoupení pohledávek a jejich oznámení dopisy z 25.6.2015 a 12.9.2018, na jejichž základě žalobkyně vstoupila do práv původní věřitelky [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. (účinného v době postoupení). Součástí jejich ujednání byla také úhrada poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 6 960 Kč. Žalobkyně v žalobě netvrdila, co konkrétně tvoří tento tzv. souhrnný poplatek, tato skutečnost z textu smlouvy nikterak nevyplývá. Za dané situace proto vycházel při posouzení dohodnutého poplatku jako v předchozích řízeních shodného žalobce, jako úplaty za užívání jistiny půjčky, tedy úroku dle citovaného ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Výše těchto úroků nebyla a není právními předpisy nijak stanovena, a ačkoliv je odvislá od dohody účastníků, podléhá dle názoru soudu obecné korekci občanskoprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 obč. zák. ve spojení s ust. § 39 obč. zák., který se na posouzení tohoto závazkového právního vztahu dle shodného ustanovení 3028 odst. 3 o.z. použije. Dle těchto principů nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Viz také obdobně ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 486/2002, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 234/2005. V projednávaném případě byla smlouva o půjčce sjednána mezi účastníky v březnu roku 2008. Dle veřejně přístupného systému databáze časových řad ARAD – statistická data České Národní banky v daném období činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu a ostatní 7,63% 13,02% ročně. Po přepočtu dohodnutého poplatku 6 960Kč na úrok soud dospěl k výši cca 69% ročně, což představuje cca pětinásobek horní úrokové sazby 13% a dle názoru soudu nelze, než takové ujednání posoudit za nemravné a dle ust. § 39 obč. zák. neplatné, již s poukazem, že na straně poskytovatele půjčky se nalézal nebankovní subjekt a na straně dlužníka spotřebitel. Neplatnost se dle ust. § 41 obč. zák. vztahuje toliko na tuto část smlouvy, když z povahy úkonu, jeho obsahu, ani z okolností, za nichž k úkonu došlo, nelze dovodit, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Dle žalobkyně žalovaný dosud uhradil částku 8 400 Kč. Ze strany žalovaného jiné úhrady tvrzeny, natož prokázány nebyly, proto soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu půjčky a uložil žalovanému zaplatit částku 1 600Kč (10 000-8400) spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši dle nař. vl. 142/1994 Sb. ode dne uvedeného v žalobě, když prodlení nastalo již dříve, nejpozději následující den po splatnosti půjčky. Ve zbývající části žalobu zamítl – co do částky 6 960 Kč včetně části úroku z prodlení. 10. Lhůta k plnění byla soudem určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní. 11. O nákladech řízení by soud rozhodoval v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle principu poměrného úspěchu a neúspěchu ve věci. Dle tohoto by byl převážně úspěšný žalovaný, kterému žádné náklady vzhledem k procesní pasivitě ani dle obsahu spisu nevznikly, proto rozhodl jako ve výroku III.