7 C 9/2022-25 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 30. 11. 2021 domáhala po žalované jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 25 368 Kč spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 30.11.2017 jí poskytla půjčku ve výši 16 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 136 Kč v 53 týdenních splátkách po 512 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, celkem zaplatila 12 861,20 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 9 031 Kč a souhrnného poplatku 5 243,80 Kč. Současně požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05% z jistiny 14 247,80Kč za období 23.3. 2017 14.6. 2018 v částce 1 492,44 Kč a dále od zaplacení. Další smlouvou z 1.2.2008 obdobně bylo žalované půjčeno 12 000 Kč s tím, že tyto vrátí se souhrnným poplatkem 8352 Kč v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Také tuto půjčku nesplácela, celkem uhradila 9 258,80 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 7 047 Kč a souhrnného poplatku 4 046,20 Kč. Současně požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05% z jistiny 11 093,20 Kč za období 1.2. 2017 14.6. 2018 v částce 1 296,25 Kč a dále od zaplacení. K postoupení pohledávky na žalobkyni z obou smluv došlo dne 14.6. 2018 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna dopisem z téhož dne. 2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému uplatnila žalovaná včas odpor, ve kterém namítala, že má finanční potíže spojené se zdravotními problémy a omezeními, je bez zaměstnání a má stěží na základní výdaje. Uvedla, že si půjčku v roce 2017 a 2018 nebrala, pokud je z roku 2007 a 2008, kdyby finance měla, tak by je uhradila. 3. Žalobkyně s ohledem na vyjádření žalované navrhovala vydání rozsudku pro uznání. Soud tento postup dle §153a o.s.ř. nevyužil, neměl podmínky pro vydání takového rozhodnutí za splněné, neboť odpor žalované nepovažoval za výslovný uznávací projev vzhledem k samotné polemice žalované ohledně převzetí obou závazků. Ve věci nařídil jednání na den 22.2.2022, ke kterému se žalovaná omluvila pro zdravotní důvody. Proto jednání odročil na 8.3.2022, k tomuto se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač byla vyrozuměna o jeho konání v předvolání doručeném dne 28.2.2022. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], byla uzavřena dne 30.11. 2007 smlouva o půjčce, na jejímž základě poskytla společnost žalované částku 16 000 Kč, kterou v hotovosti převzala, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu se souhrnným poplatkem v částce 11 136Kč, celkem tedy 27 136 Kč v 53 týdenních splátkách po 512 Kč. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly výslovně uvedeny smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy. Podle jejich článku 5 se splátky uhrazené zákazníkem nejprve započítávají na souhrnný poplatek a poté až na vlastní půjčku. 5. Další smlouvou z 1.2. 2008 jí byla obdobným způsobem poskytnuta částka 12 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem v souhrnné výši 8 352 Kč, celkem v částce 20 352 Kč v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Splátky a podmínky splácení byly shodné s předchozí půjčkou. 6. Mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla dne 14.6.2018 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z téhož dne 6.1 vyrozuměna o postoupení obou pohledávek na žalobkyni. Dopis jí byl odeslán dne 12.7.2018. 7. Tyto skutečnosti soud zjistil ze zmíněných smluv o půjčce, smlouvy o postoupení včetně vyrozumění o postoupení a podacího lístku. 8. Podle přechodného ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1.1.2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 9. Podle ust. § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána důvodně toliko co do její části. V předmětných smlouvách o půjčkách se právní předchůdce žalobkyně jako věřitel zavázal poskytnout žalované jako dlužníkovi peněžní částky ve výši 16 a 12 tis. Kč. Mezi nimi tak došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 obč. zák. modifikované ustanoveními tehdy účinného z.č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů dle přechodného ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalovaná peněžní prostředky z obou smluv převzala při jejich podpisu, reálná povaha vyžadovaná u tohoto závazkového vztahu byla předáním peněžních prostředků splněna. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení obou pohledávek a jejím oznámení ze dne 14.6.2018, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. (účinného v době postoupení). Součástí jejich ujednání byla také úhrada poplatků za poskytnutí půjček ve výši 11 136 Kč a 8 352 Kč. Ačkoliv ve smlouvě není obsažena jakákoliv specifikace tohoto poplatku, je zřejmé i z obdobných sporů vedených žalobkyní, že tato představuje úplatu za užívání jistiny půjčky, tedy úroku dle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Výše těchto úroků nebyla a není právními předpisy nijak stanovena, a ačkoliv je odvislá od dohody účastníků, podléhá dle názoru soudu obecné korekci občanskoprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 obč. zák. ve spojení s ust. § 39 obč. zák. Dle těchto principů nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Viz také obdobně ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 486/2002, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 234/2005. V projednávaném případě byly smlouvy o půjčce sjednány v listopadu 2007 a lednu 2008. Dle veřejně přístupného systému databáze časových řad ARAD – statistická data České Národní banky v daném období činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu a ostatní okolo 12% do 13,33 v lednu 2008. Po přepočtu dohodnutých poplatků na úrok dospějeme k výši okolo 69% ročně, což představuje více než pětinásobek této úrokové sazby a dle názoru soudu nelze, než takové ujednání posoudit za nemravné a dle ust. § 39 obč. zák. neplatné, již s poukazem, že na straně poskytovatele půjčky se nalézal nebankovní subjekt a na straně dlužníka spotřebitel. Neplatnost se dle ust. § 41 obč. zák. vztahuje toliko na tuto část smlouvy, když z povahy úkonu, jeho obsahu, ani z okolností, za nichž k úkonu došlo, nelze dovodit, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Soud proto žalobu v části požadovaných poplatků zamítl, dále co do částí obou jistin přesahujících dosavadní úhrady žalované. Zohlednil, že na prvou smlouvu uhradila 12 861,20 Kč, což po odečtu z poskytnuté částky 16 tis. Kč činí k úhradě 3 138,80 Kč. U druhého závazku zaplatila 9 258,80 Kč, tzn. zbývá z poskytnutých 12 tis. Kč doplatit 2 741,20 Kč. Z těchto jistin v celkové částce 5 880 Kč uložil žalované zaplatit i úroky z prodlení za období požadované žalobkyní, tj. v prvém případě od 21.2.2017 a ve druhém od 23.3. 2017, když vzal v potaz, že žalobkyně zjevně dobu prodle