8 C 190/2022-29 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalované zaplacení částky 16 200 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 59,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 161,04 Kč, úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, úroku ve výši 23,19 % z částky 10 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a dále částky 19 350 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 368,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 055,60 Kč, úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a úroku ve výši 24,36 % z částky 15 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela se žalovanou dne 19.10.2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]) a dne 1.8.2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy [číslo] 15 000 Kč na základě smlouvy [číslo] to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná však zápůjčky řádně a včas nesplácela. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky. Pohledávky byly žalobkyni postoupeny na základě smlouvy ze dne 7.1.2022 a žalované bylo postoupení oznámeno dopisem z téhož dne. Schopnost žalované úvěr splácet byla v obou případech ověřena na základě jí uvedených údajů v zákaznické kartě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z provedených důkazů soud zjistil, že původní věřitel a žalovaná dne 19.10.2020 podepsali listinu označenou jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ pod [číslo] dne 1.8.2020 listinu označenou jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ pod [číslo]. Obsahem smluv je ujednání mezi původním věřitelem a žalovanou o uzavření smlouvy o úvěru ve výši 10 000 Kč a 15 000 Kč. Součástí ujednání je prohlášení, že žalovaná převzala peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. V zákaznické kartě k úvěru ve výši 15 000 Kč žalovaná uvedla, že je vdova, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu s jiným rodinným příslušníkem, je ve starobním důchodu a její příjem činí 12 306 Kč. Výdaje činí na bydlení 12 500 Kč / 2 a 4 000 Kč, osobní výdaje 4 500 Kč, celkem 8 500 Kč. V zákaznické kartě ze dne 19.10.2020 žalovaná uvedla totožné údaje s tím, že k výdajům byla připočtena splátka úvěru ve výši 1 800 Kč. Obsahem listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek je ujednání mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem o postoupení pohledávek dle příslušné přílohy. Smlouva byla podepsána dne 7.1.2022. Ze seznamu pohledávek soud dále zjistil, že byly postoupeny pohledávky za žalovanou. Z dopisu ze dne 3.2.2022 pak vyplývá, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno původním věřitelem. Dopisem ze dne 14.4.2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby nejpozději do 29.4.2022. 4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. 11. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu. 12. Povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost je stanovena zaprvé na ochranu spotřebitele, který není schopen dostat svých závazků, zadruhé na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, ale především zatřetí na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. 13. K tomu, aby právní jednání mohlo být shledáno, jako absolutně neplatné je nutno, aby byly splněny dvě kumulativní podmínky podle § 588 o. z., tj. takové jednání musí odporovat zákonu a zjevně narušovat veřejný pořádek. Co se týče první podmínky, není pochyb o tom, že porušení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. odporuje podle § 87 odst. 1 tohoto zákona zákonu. Co se týče druhé podmínky, veřejný pořádek je pojem, který reprezentuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, proto i právní jednání, které je s nimi v rozporu, musí být absolutně neplatné. Současně s tímto platí, že základním kritériem pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání by měl být smysl a účel zákona, který byl právním jednáním porušen. Pokud smysl a účel porušeného zákona vyžaduje, aby právní jednání od počátku nevyvolávalo právní následky, nelze stanovit jiný důsledek porušení zákona než absolutní neplatností právního jednání. Toto kritérium je uvedeno již v § 580 odst. 1 o. z., které činí právní jednání neplatným, pokud to smysl a účel porušeného zákona vyžaduje. Neplatnost právního jednání může být buď relativní, nebo absolutní, smysl a účel zákona podle § 580 odst. 1 o. z. tedy musí vyžadovat, aby právní jednání, které porušuje zákon, bylo buď relativně, anebo absolutně neplatné. Pokud je k dosažení smyslu a účelu porušeného zákona nezbytné, aby právní jednání bez dalšího nevyvolávalo právní následky, je třeba vždy dospět k závěru o absolutní neplatnosti takového právního jednání (Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo] a [číslo]). 14. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. 15. Nelze ani pominout, že tento závěr podporuje též nález Ústavního soudu ze dne