8 C 243/2021-30 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 1.1.2021 se společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru. Na jejím základě byl žalovanému dne 30.8.2016 poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen do 13.11.2016. Žalovaný však do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, když na svůj dluh nezaplatil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitel ověřil lustrací z veřejně dostupných databází (ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI, BRKI). Žalovaný odesláním žádosti o úvěr prohlásil ve smyslu všeobecných obchodních podmínek, že je schopen úvěr splatit. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Na účet žalovaného byla dne 30.8.2016 připsána částka 5 000 Kč od [právnická osoba] Dle smluvního ujednání s původním věřitelem (smlouva o zápůjčce) se žalovaný zavázal zaplatit 5 000 Kč ve splátkách po 2 500 Kč do 13.11.2016. Na základě smlouvy ze dne 1.1.2021 byla pohledávka původního věřitele postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2.2.2021 odeslaným téhož dne. Žalovaný byl rovněž vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů. 5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen“ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst.2). 9. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, 12. Na základě shora provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že předmětnou smlouvu je třeba vzhledem k jejímu obsahu posoudit jako smlouvu o zápůjčce. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které byl spotřebitelský úvěr sjednán, neplatná. Posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě nepostačuje. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází pouze veřejně dostupných informací a informací poskytnutých spotřebitelem, ale vyvíjí aktivní činnost k ověřování informací uvedených spotřebitelem. 13. V projednávané věci byla žalobkyně vyzvána, aby dotvrdila, že původní věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s odpornou péčí. Žalobkyně pak uvedla, že původní věřitel vycházel z veřejně dostupných databází a žalovaný v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami prohlásil, že je schopen úvěr splatit. Takový postup nelze považovat za dostačující. Původní věřitel nezjistil nic o příjmu žalovaného ani jeho výdajích. Přestože byla poskytnuta relativně nízká částka, nebylo možné učinit závěr, že ji bude žalovaný schopen v termínu splatnosti vrátit s ohledem na absenci jakýchkoliv údajů o finančních poměrech žalovaného. 14. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru zjevně stanovena nikoli pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), tak i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného spotřebitele, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (dalšími závazky, které na sebe bere) mohlo být ohroženo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Zadlužování společnosti je obecně nežádoucím jevem, kterému má právě uvedené ustanovení o povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatelů o spotřebitelský úvěr zabránit. Soud má tedy za to, že jednání původního věřitele spočívající v porušení povinnosti zjistit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí je jednáním odporujícím zákonu a současně zjevně narušujícím veřejný pořádek, a proto považuje smlouvu uzavřenou mezi účastníky za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. 15. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 5 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti uzavřené smlouvy soud vztah účastníků poměřoval ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Pokud tedy žalovaný dosud nezaplatil ničeho, zbývá k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč. 16. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit částku 5 000 Kč včetně úroku z prodlení v zákonné výši od 9.2.2021, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacení dlužné částky (výzva se lhůtou k plnění do 3 dnů odeslána 2.2.2021, ve smyslu § 573 o.z. doručena 5.2.2021). Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (výrok I. tohoto rozsudku). 17. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou (prodlení nenastalo 14.11.2016 s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce), rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.). 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 774,88 Kč, přičemž tato částka představuje 52,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,98 % se zohledněním příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním