Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne , datum, s , tituly před jménem, , jméno FO, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka , částka, . Na dluh zaplatila celkem částku , částka, , a to platbami vždy ve výši , částka, dne , datum, , , datum, a , datum, . Žalovaná následně svůj dluh uznala co do důvodu i výše v dohodě o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne , datum, , v níž se zavázala jej uhradit v pěti splátkách, nejpozději do , datum, . Neuhrazená pohledávka byla smlouvou ze dne , datum, postoupena společnosti L’, právnická osoba, ., následně smlouvou ze dne , datum, Ivě Zavřelové a poté smlouvou ze dne , datum, žalobci. Žalovaná podle tvrzení žalobce neuhradila zbývající část dluhu ve výši , částka, ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala v celém rozsahu. Uvedla, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl v letech 2011 až 2013 její druh. Na počátku roku 2013 s , tituly před jménem, , jméno FO, uzavřela ústní smlouvu o zápůjčce ve výši , částka, , a to na stavební úpravy bytu žalované. Tuto půjčku žalovaná vrátila v průběhu roku 2015. Jinou smlouvu o půjčce žalovaná s , tituly před jménem, , jméno FO, neuzavřela. Podpis na listině označené jako Dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne , datum, není podpisem žalované. Rovněž není pravdou, že by žalovaná podpis na listině uznala za vlastní.3. Při jednání soudu konaném dne , datum, žalovaná namítla promlčení nároku uplatněného žalobou.4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující stav:5. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě , tituly před jménem, , jméno FO, půjčil finanční částku žalované. Sporná však byla skutečnost týkající se výše půjčené částky.6. Z dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná měla uznat svůj dluh ze smlouvy o půjčce ve výši , částka, a zavázala se jej uhradit nejpozději do , datum, , a to v pěti splátkách, vždy ve výši , částka, , splatných dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, .7. Z ověřovací knihy č. , hodnota, , PSČ , adresa, , strana 19 verte, pořadové číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná dne , datum, uznala podpis na listině označené jako „Dohoda“ za vlastní. Žalovaná byla ztotožněna pomocí občanského průkazu č. , hodnota, .8. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla pohledávka , tituly před jménem, , jméno FO, vůči žalované na zaplacení částky , částka, z titulu smlouvy o půjčce s odkazem na dohodu o uznání dluhu ze dne , datum, postoupena na společnost L’, právnická osoba, . (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Následně byla pohledávka postoupena na Ivu Zavřelovou narozenou dne , datum, (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Nakonec byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Postoupení bylo žalované oznámeno žalobkyní přípisem ze dne , datum, (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (z předžalobní výzvy včetně podacího archu).9. Soud dále provedl důkaz znaleckým posudkem, jeho doplňkem, písemným vyjádřením znalce k námitkám žalobkyně a výslechem znalce , tituly před jménem, , adresa, při jednání dne , datum, . Ze znaleckého posudku ev. č. , č. účtu, (č. 367/25-2025) bylo zjištěno, že podpis znějící na jméno žalované připojený na Dohodě o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne , datum, , jakož i podpis znějící na jméno žalované v ověřovací knize, na straně 19 verte, položka 90, č. K111/0090 ze dne , datum, pravděpodobně není pravým podpisem žalované. Znalec rovněž ve znaleckém posudku poukázal na skutečnost, že občanský průkaz žalované, jehož údaje měly být použity při ověření podpisu na dohodě o uznání dluhu, byl evidován jako ztracený. Znalec tuto okolnost hodnotil jako skutečnost, která může být slučitelná s použitím dokladu jinou osobou, nikoli však jako samostatný důkaz jeho zneužití.10. Ze znaleckého posudku – doplňku ev. č. , č. účtu, (č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ) soud zjistil, že podpis znějící na jméno žalované připojený na Dohodě o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne , datum, , jakož i podpis znějící na jméno žalované v ověřovací knize, na straně , Anonymizováno, verte, položka , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, s vysokou pravděpodobností není pravým podpisem žalované.11. Znalec při svém výslechu setrval na závěrech uvedených v doplňku znaleckého posudku a výslovně potvrdil, že sporný podpis na listině označené jako „Dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři“ ze dne , datum, s vysokou pravděpodobností není pravým podpisem žalované. Současně potvrdil i svůj závěr, že s vysokou pravděpodobností není pravým podpisem žalované ani podpis obsažený v ověřovací knize vztahující se k legalizaci uvedené listiny. , adresa, míra pravděpodobnosti pak označuje druhou nejvyšší hranici na stupnici závěru. Znalec uvedl, že na těchto závěrech setrvává i po zpracování vyjádření k námitkám žalobkyně, neboť po vyhotovení znaleckého posudku, jeho doplňku ani následného vyjádření nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, které by mohly mít vliv na jeho odborné závěry. K posunu závěru ze střední do vysoké záporné roviny pravděpodobnosti znalec uvedl, že důvodem bylo podstatné rozšíření a zkvalitnění srovnávacího materiálu. Díky většímu množství podpisů mohl lépe posoudit rozsah variability podpisového projevu žalované. Znalec dále uvedl, že podpisový projev žalované vykazuje vyšší míru variability, nicméně ani tato skutečnost nevysvětluje rozdíly zjištěné mezi spornými podpisy a pravými podpisy žalované. Zabýval se rovněž hypotézou, zda by mohlo jít o spontánní či úmyslně nebo neúmyslně zkomolené podpisy žalované, tuto možnost však nepovažoval za reálnou. Podle jeho odborného názoru by žalovaná musela svůj běžný podpisový projev změnit způsobem, který neodpovídá zjištěné variabilitě jejích podpisů. Tak vysokou písařskou schopností pak žalovaná dle znalce nedisponuje. K námitce žalobkyně, že podpisy byly hodnoceny souhrnně, znalec vysvětlil, že každý ze sporných podpisů zkoumal samostatně ve vztahu ke srovnávacímu materiálu a k závěru o jejich nepravosti dospěl u každého z nich nezávisle. Teprve následně provedl jejich společné vyhodnocení. Současně uvedl, že nepovažuje za reálné, aby žalovaná oba podpisy obdobným způsobem úmyslně či neúmyslně zkomolila.12. Soud považuje znalecký posudek, jeho doplněk i ústní vysvětlení znalce za logické, vnitřně konzistentní a přesvědčivé. Znalec při výslechu srozumitelně reagoval na všechny námitky žalobkyně, objasnil důvody zpřesnění svého závěru po doplnění srovnávacího materiálu a setrval na závěru, že jak podpis na dohodě o uznání dluhu, tak podpis v ověřovací knize s vysokou pravděpodobností nepocházejí od žalované. Soud proto z těchto znaleckých závěrů vycházel při zjišťování skutkového stavu věci.13. Soud provedl v průběhu řízení také další listinné důkazy, které nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku jednotlivě uvedeny. Tyto důkazy totiž neobsahovaly skutečnosti podstatné pro posouzení uplatněného nároku a soud z nich neučinil žádná skutková zjištění, na nichž by založil své rozhodnutí. Jejich podrobnější reprodukce a hodnocení by proto byly nadbytečné.14. Soud neprovedl důkaz výslechem svědkyně , jméno FO, a výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, k okolnostem uzavření dohody o uznání dluhu ani čestným prohlášením ze dne , datum, . Tyto důkazy byly žalobkyní navrženy až po skončení prvního jednání ve věci, tedy po nastoupení účinků koncentrace řízení. Soud přitom neshledal, že by se jednalo o některý z případů uvedených v § 118b odst. 1 o. s. ř., v nichž lze přihlédnout i ke skutečnostem a důkazům uplatněným po koncentraci řízení. Zejména nešlo o důkazy, které by zpochybňovaly věrohodnost již provedených důkazních prostředků, které by nastaly nebo vznikly až po prvním jednání, které účastnice nemohla bez své viny včas uvést, ani o důkazy označené v reakci na řádně poskytnuté poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. Soud proto k těmto opožděným důkazním návrhům nepřihlédl.15. Soud dále neprovedl důkaz kupní smlouvou ze dne , datum, a návrhem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Tyto důkazy žalobkyně označila v návaznosti na poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jímž byla vyzvána, aby doplnila svá skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání toho, kdy byla žalované částka ze smlouvy o půjčce ze dne , datum, skutečně předána a jakým způsobem byla sjednána splatnost půjčky. Žalobkyně na toto poučení uvedla, že půjčená částka byla žalované předána v hotovosti dne , datum, , tedy v den uzavření smlouvy o půjčce, a že splatnost půjčky sjednána nebyla. Současně však nově tvrdila, že půjčka byla účelově určena ke koupi nemovité věci, k níž došlo následujícího dne, a k prokázání tohoto tvrzení předložila kupní smlouvu ze dne , datum, a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.16. Poučení podle § 118a o. s. ř. prolamuje účinky koncentrace řízení pouze v rozsahu skutkových tvrzení a důkazů, k jejichž doplnění byl účastník soudem konkrétně vyzván. Žalobkyní nově tvrzená účelová vázanost půjčky a následné použití peněžních prostředků ke koupi nemovité věci se netýkaly ani okamžiku předání půjčené částky, ani ujednání o její splatnosti, tedy skutečností, k jejichž doplnění byla žalobkyně soudem vyzvána. Šlo proto o nová skutková tvrzení uplatněná až po koncentraci řízení, aniž byly splněny podmínky některé z výjimek podle § 118b odst. 1 o. s. ř. Soud proto k tvrzení o účelovém určení půjčky nepřihlédl a neprovedl ani kupní smlouvu a návrh na vklad, které byly navrženy výlučně k jeho prokázání.17. Odlišně soud posoudil návrh na výslech , tituly před jménem, , jméno FO, v rozsahu, v němž měl vypovídat k okamžiku a způsobu předání půjčené částky žalované a k ujednání o splatnosti půjčky. V tomto rozsahu byl důkazní návrh učiněn v reakci na poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř., a nebyl proto vyloučen účinky koncentrace řízení. Soud jej však neprovedl pro nadbytečnost. Žalobkyně uvedla, že částka byla žalované předána v hotovosti dne , datum, a že splatnost půjčky nebyla sjednána, přičemž žalovaná tato konkrétní tvrzení nezpochybnila. Za této procesní situace nebylo mezi účastnicemi sporné, kdy a jakým způsobem měla být tvrzená částka předána ani to, že splatnost půjčky nebyla sjednána. Výslech svědka k těmto okolnostem by proto nemohl přispět k objasnění žádné sporné skutkové otázky a jeho provedení by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.18. Podle ust. § 3028 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.19. Podle ust. § 3036 zák. č. 89/2012 Sb. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.20. Podle ust. § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.21. Podle ust. § 563 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.22. Podle ust. § 100 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.23. Podle ust. § 101 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.24. Podle ust. § 558 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.25. Shora zjištěný skutkový stav soud podřadil pod výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k následujícím právním závěrům.26. Soud věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do , datum, (dále jen „OZ.“). Žalobkyně tvrdila, že smlouva o půjčce byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena dne , datum, . Jelikož tvrzený závazkový právní vztah vznikl před , datum, , řídí se práva a povinnosti z něj vzniklé podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. dosavadními právními předpisy. Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. se dosavadními právními předpisy posuzují rovněž lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy.27. V řízení nebylo sporné, že mezi , tituly před jménem, , jméno FO, jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce, na níž bylo ve třech splátkách uskutečněných dne , datum, , , datum, a , datum, á , částka, uhrazeno celkem , částka, . Žalobkyně v žalobě tvrdila, že se jednalo o půjčku v celkové výši , částka, , jež byla předána v hotovosti v den uzavření smlouvy o půjčce, přičemž splatnost půjčky nebyla sjednána. Žalovaná připustila, že od původního věřitele převzala částku , částka, , popřela však poskytnutí jakékoliv vyšší částky. Mezi účastníky tak zůstala sporná především výše půjčené částky a existence žalobou uplatněného zůstatku ve výši , částka, .28. Žalobkyně dovozovala existenci a výši pohledávky zejména z listiny označené jako „Dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři“ ze dne , datum, . Žalovaná v řízení rozporovala, že by předmětnou listinu podepsala a rovněž, že by uznala podpis na listině za vlastní. Vzhledem k tomu, že k otázce pravosti podpisu je třeba odborných znalostí, zadal soud k posouzení pravosti podpisu v dohodě o uznání dluhu ze dne , datum, i pravosti podpisu v ověřovací knize znalecký posudek. Ze znaleckého posudku, jeho doplňku a výslechu znalce vyplynulo, že podpis na této dohodě s vysokou pravděpodobností není pravým podpisem žalované a že s vysokou pravděpodobností není pravým podpisem žalované ani podpis v ověřovací knize vztahující se k legalizaci podpisu na uvedené listině. Jak bylo uvedeno shora, soud neměl důvod pochybovat o správnosti znaleckých závěrů, proto uzavřel, že žalovaná nepodepsala Dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne , datum, ani neuznala podpis na této listině za vlastní. Absence podpisu žalované na dohodě o uznání dluhu pak nepředstavuje pouze nedostatek některé z obsahových náležitostí uznání dluhu ani otázku platnosti právního jednání žalované. Jestliže listinu nepodepsala žalovaná, nemůže se jednat o projev vůle žalované. Nelze proto dovodit, že žalovaná učinila právní jednání směřující k uznání dluhu a uvedená listina tak není způsobilá navodit účinky jinak spojované s písemným uznáním dluhu, zejména vyvratitelnou domněnku existence uznaného dluhu nebo počátek běhu nové promlčecí doby. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že podpis na dohodě měl být úředně ověřen. Předmětem znaleckého zkoumání nebyl pouze podpis na samotné dohodě, ale také podpis v ověřovací knize. Znalec u obou podpisů dospěl samostatně k závěru ve vysoké záporné rovině pravděpodobnosti. Výsledek znaleckého dokazování tedy zpochybnil nejen pravost podpisu na soukromé listině, ale i skutečnost, že by žalovaná před ověřující osobou tento podpis učinila nebo jej uznala za vlastní.29. Závěr soudu, že listina označená jako dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři nezachycuje právní jednání žalované, je vedle výsledků znaleckého dokazování podporován rovněž dalšími okolnostmi, které vyšly v řízení najevo. Znalec ve znaleckém posudku upozornil na údaj o ztrátě občanského průkazu žalované. Tato skutečnost sama o sobě neprokazuje, že při vyhotovení či ověření předmětné listiny byl ztracený doklad skutečně zneužit, ani neumožňuje určit, kdo sporné podpisy vyhotovil. Ve spojení se znaleckým závěrem, podle něhož s vysokou pravděpodobností nepochází od žalované nejen podpis na samotné dohodě, ale ani podpis v ověřovací knize, však představuje okolnost slučitelnou s tím, že k legalizaci podpisu mohlo dojít bez osobní účasti žalované. Soud k ní proto přihlédl pouze jako k podpůrné indicii, nikoli jako k samostatnému podkladu svého skutkového závěru. Rozhodující význam soud přikládal odborným závěrům znalce, posuzovaným ve spojení s ostatními provedenými důkazy.30. Pochybnosti o tom, že listina odpovídá skutečnému stavu závazku mezi původním věřitelem a žalovanou, dále posiluje její obsah. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná před uzavřením dohody uhradila původnímu věřiteli celkem , částka, na půjčku původně poskytnutou ve výši , částka, . V takovém případě by však v době vyhotovení dohody činil neuhrazený zůstatek pouze , částka, . Přesto je v dohodě uvedeno uznání dluhu v celé původní výši , částka, , aniž by již provedené platby byly jakkoli zohledněny nebo vysvětleny. Obsah dohody tak není v souladu s j vlastním tvrzením žalobkyně o předchozím částečném plnění žalované. Uvedená nesrovnalost sice sama o sobě neprokazuje nepravost podpisu žalované, podporuje však závěr, že listina věrohodně nezachycuje stav tvrzeného závazku ani právní jednání žalované. Současně oslabuje tvrzení žalobkyně, že platby v celkové výši , částka, představovaly částečné plnění právě na půjčku ve výši , částka, . Pokud by totiž šlo o splátky tohoto dluhu, bylo by namístě, aby se promítly do výše dluhu uvedené v následně vyhotovené dohodě o jeho uznání.31. Vzhledem ke shora uvedenému tak soud dále nepřihlížel k Dohodě o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne , datum, .32. Žalovaná v řízení včasně vznesla námitku promlčení. Podle ust. § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době stanovené zákonem. K promlčení soud přihlédne pouze k námitce dlužníka; dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle ust. § 101 obč. zák. činí obecná promlčecí doba tři roky a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. V této souvislosti soud žalobkyni vyzval dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně splatnosti a předání půjčky ze dne , datum, , když splatnost půjčky doposud žalobkyně dovozovala právě ze shora uvedené dohody ze dne , datum, . Podle doplněných tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, byla půjčka předána žalované v hotovosti při uzavření smlouvy o půjčce, přičemž splatnost sjednána nebyla. Nebyla-li doba splnění dohodnuta, mohl věřitel žalovanou podle ust. § 563 OZ požádat o plnění bezprostředně po vzniku závazku. Pro počátek běhu promlčecí doby je rozhodující okamžik, kdy mohl věřitel své právo poprvé vykonat, nikoli až den, kdy se skutečně rozhodl dlužníka k plnění vyzvat. U půjčky bez sjednané splatnosti proto promlčecí doba počíná běžet ode dne následujícího po vzniku právního vztahu, neboť již tehdy mohl věřitel dlužníka o vrácení půjčky požádat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).33. Jestliže tedy měla být půjčka žalované poskytnuta dne , datum, a splatnost nebyla sjednána, mohl původní věřitel své právo poprvé uplatnit již bezprostředně po poskytnutí půjčky. Tříletá promlčecí doba tudíž uplynula již v roce 2016. Žaloba však byla podána až v roce 2025, tedy zjevně po uplynutí obecné tříleté promlčecí doby.34. Na běh promlčecí doby nemohlo mít vliv ani částečné plnění ve výši , částka, , za předpokladu, že by soud přisvědčil tvrzení žalobkyně, že se jednalo o půjčku ve výši , částka, . Jak bylo uvedeno výše, tvrzená smlouva o půjčce měla být uzavřena dne , datum, , tedy před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Práva a povinnosti z tohoto závazkového právního poměru se proto podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. posuzují podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. To platí rovněž pro otázku právních účinků částečného plnění na existenci a rozsah zbývajícího dluhu.35. Dosavadní občanský zákoník upravoval uznání dluhu v § 558 jako písemný právní úkon dlužníka, jímž dlužník uznal dluh určený co do důvodu a výše. Na rozdíl od tehdejšího obchodního zákoníku dosavadní občanský zákoník nestanovil, že by pouhé částečné plnění mělo účinky uznání zbytku dluhu. Pravidlo, podle něhož může mít částečné plnění účinky uznání zbývající části dluhu, bylo pro občanskoprávní vztahy zavedeno až § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., který však nelze zpětně aplikovat na závazkový právní poměr vzniklý v roce 2013. , jméno FO, úprava konkludentního uznání částečným plněním převzala řešení dříve obsažené v obchodním zákoníku, které se ovšem na projednávaný občanskoprávní vztah nepoužije.36. Samotná skutečnost, že žalovaná uhradila původnímu věřiteli částku , částka, , proto nemohla podle právní úpravy rozhodné pro projednávanou věc založit vyvratitelnou domněnku, že žalovaná uznala rovněž existenci dalšího dluhu ve výši , částka, . Částečné plnění představovalo pouze splnění závazku v rozsahu uhrazené částky; bez dalšího z něj nebylo možné dovozovat uznání žalobkyní tvrzené výše celkového dluhu.37. Nehledě na uvedené nebyly splněny podmínky pro závěr o uznání celého dluhu ani z hlediska okolností, za nichž žalovaná částku , částka, uhradila. Žalovaná tvrdila, že od původního věřitele obdržela pouze částku , částka, , a právě tuto částku mu vrátila. Její jednání je proto plně slučitelné s obranou, že splnila celý dluh, který podle jejího tvrzení skutečně vznikl. Úhrada částky , částka, sama o sobě neprokazuje, že žalovaná věděla o existenci dalšího dluhu ve výši , částka, , že takový dluh považovala za svůj nebo že jej hodlala uznat.38. Aby bylo možné z částečného plnění usuzovat na uznání zbytku dluhu, muselo by být z okolností plnění zřejmé, že dlužník existenci zbývajícího dluhu uznává. Takový závěr nelze založit pouze na tom, že dlužník uhradil určitou částku, jestliže je toto plnění stejně dobře vysvětlitelné jako úplné splnění dluhu v nižší, dlužníkem uznávané výši. Žalobkyně neprokázala žádné další jednání žalované, z něhož by bylo možné dovodit, že žalovaná při úhradě částky , částka, uznávala existenci zápůjčky v celkové výši , částka, . Takovým jednáním nemůže být ani dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne , datum, , neboť soud na základě výsledků znaleckého dokazování dospěl k závěru, že tato listina nebyla žalovanou podepsána.39. Soud proto uzavřel, že úhradou částky , částka, žalovaná splnila závazek nanejvýše v rozsahu této částky, avšak neuznala tím existenci dalšího dluhu ve výši , částka, ani původní dluh v celkové výši , částka, . Částečná úhrada tudíž nezaložila domněnku existence zbývajícího dluhu a neměla ani účinek spočívající v počátku běhu nové promlčecí doby ohledně částky uplatněné žalobou.40. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala žádnou jinou skutečnost způsobilou způsobit stavění či nový běh promlčecí doby ve vztahu k žalobou uplatněné částce , částka, . Jelikož žalovaná vznesla námitku promlčení, nebylo možné promlčené právo žalobkyni přiznat.41. Za této situace nebylo pro rozhodnutí ve věci nezbytné postavit najisto, zda žalované byla původním věřitelem poskytnuta částka , částka, , jak tvrdila žalovaná, nebo částka , částka, , jak tvrdila žalobkyně. I kdyby soud pro účely právního posouzení vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalované byla dne , datum, skutečně předána částka , částka, , nemohlo by to vést k vyhovění žalobě. Právo na vrácení této částky by při absenci sjednané splatnosti podléhalo stejné tříleté promlčecí době a při žalobě podané až v roce 2025 by bylo promlčeno. Výše skutečně poskytnuté půjčky tedy neměla žádný vliv na posouzení důvodnosti námitky promlčení. Nárok na vrácení půjčených peněžních prostředků by byl promlčen bez ohledu na to, zda byla žalované poskytnuta částka , částka, , částka , částka, nebo jiná částka, jestliže měla být poskytnuta dne , datum, , její splatnost nebyla sjednána a nedošlo k účinnému uznání žalobou uplatněného zbytku dluhu. Soud proto žalobkyni nevyzýval podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně přesné výše částky skutečně poskytnuté žalované. Takové poučení nebylo pro rozhodnutí ve věci potřebné. Poučovací povinnost podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. směřuje k doplnění tvrzení a důkazů o skutečnostech, které jsou pro právní posouzení věci rozhodné. Jejím účelem je zabránit tomu, aby byl účastník ve věci neúspěšný pro neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, aniž mu byla poskytnuta možnost chybějící tvrzení či důkazy doplnit. Poučovací povinnost se však nevztahuje ke skutečnostem, jejichž objasnění nemůže výsledek řízení ovlivnit. Žaloba nebyla zamítnuta proto, že by žalobkyně neunesla břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno ohledně výše půjčky. Důvodem zamítnutí žaloby byla důvodně vznesená námitka promlčení. Ani úplné prokázání tvrzení žalobkyně, že žalované byla poskytnuta částka , částka, , by na závěru o promlčení ničeho nezměnilo. Vyzývat žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů o přesné výši půjčky by proto nevedlo k objasnění žádné právně rozhodné skutečnosti. Takový postup by byl nadbytečný a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.42. Soud proto na základě výše uvedeného uzavírá, že dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne , datum, nepředstavuje právní jednání žalované, neboť žalovaná tuto listinu nepodepsala a nepochází od ní ani podpis v příslušné ověřovací knize. Z listiny proto nelze dovodit uznání dluhu, sjednání nové splatnosti ani počátek běhu nové promlčecí doby. Úhradou částky , částka, žalovaná neuznala existenci půjčky v celkové výši , částka, ani existenci dalšího dluhu ve výši , částka, . Tvrzená půjčka měla být poskytnuta dne , datum, bez sjednání doby splatnosti, přičemž žaloba byla podána až v roce 2025. Žalobou uplatněné právo tak bylo ke dni zahájení řízení promlčeno. Jelikož žalovaná námitku promlčení řádně vznesla, nebylo možné žalobkyni uplatněné právo přiznat, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.43. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva, která sestává z odměny za zastupování za 7 úkonů právní služby po , částka, dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ze dne , datum, a ze dne , datum, , účast na jednání u soudu dne , datum, , dne , datum, a účast na jednání u soudu dne , datum, v délce 2 hodiny a 10 minut), z náhrady hotových výdajů advokáta za 7 úkonů právní služby po , částka, dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši , částka, . Rovněž soud zahrnul do celkové výše nákladů řízení žalované zaplacenou a spotřebovanou zálohu na provedení důkazu znaleckým posudkem ve výši , částka, . Náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, , uložil soud zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř).44. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. soud výrokem III uložil žalobkyni, která byla ve věci zcela neúspěšná, povinnost nahradit státu náklady, které v řízení platil, ve výši , částka, . Tyto náklady představují část znalečného vyplaceného znalci , tituly před jménem, , jméno FO, z rozpočtových prostředků soudu. Znalci bylo v průběhu řízení přiznáno a vyplaceno znalečné v celkové výši , částka, , z něhož částka , částka, byla uhrazena ze zálohy složené žalovanou dne , datum, a zbývající částka , částka, z rozpočtových prostředků soudu. Žalobkyně je proto povinna zaplatit státu částku , částka, na účet Okresního soudu v , Jméno advokáta C, . Částka , částka, uhrazená ze zálohy žalované byla zahrnuta do nákladů řízení, jejichž náhrada byla žalované přiznána vůči žalobkyni.