Okresní soud v Novém Jičíně 22 C 153/2026-19 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2026 domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč jednak z titulu nevrácené části zápůjčky, když tvrdila, že dne 15. 7. 2025 poskytl žalovanému na základě ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce částku 12 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit nejpozději do 15. 8. 2025. Žalovaný však dosud uhradil pouze 6 000 Kč, přičemž zbývající dluh písemně uznal. Žalobkyně se dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 345 Kč z titulu neuhrazené ceny dvou balíků s rybářskými potřebami, které si měl žalovaný v době svého zaměstnání u žalobce na základě dohody o provedení práce ze dne 28. 4. 2025 objednat prostřednictvím účtu žalobce vedeného u společnosti DPD (Direct Parcel Distribution CZ s.r.o., IČO 61329266) a jejichž cenu se měl zavázat žalobkyni uhradit. Žalobkyně se také domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 217 Kč příslušenstvím představující kupní cenu za alkohol a cigarety, které žalovaný spotřeboval po dobu svého zaměstnání, aniž by za ně zaplatil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek v předžalobní výzvě.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal nečinný.4. Z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:Žalovaný pracoval u žalobkyně od 1. 5. 2025 jako kuchař v , adresa, z Dohody o provedení práce ze dne 28. 4. 2025). Žalovanému byl příjemce dvou zásilek na dobírku v ceně 2 691 Kč a v ceně 2 654 Kč (z Převzetí balíků). Žalovaný prohlásil, že uznává dluh vůči žalobkyni v částce 14 562 Kč, který tvoří 2 x platba za balík DPD ve výši 5 345 Kč, zápůjčka ve výši 6 000 Kč a útrata v restauraci ve výši 3 217 Kč (z Uznání dluhu). Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky 14 562 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy (z Předžalobní upomínky ze dne 18. 12. 2025 včetně podacího lístku).5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Ve vztahu k uplatněným nárokům soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu. Pokud jde o nárok ve výši 6 000 Kč existence dluhu je osvědčena listinou označenou jako Uznání dluhu, v níž žalovaný výslovně uznal svůj závazek ze zápůjčky ve výši 6 000 Kč. Podle § 2053 o. z. se proto má za to, že dluh v době uznání trval. Stejně tak soud shledal důvodným nárok na zaplacení částky 5 345 Kč představující cenu dvou zásilek převzatých žalovaným, jakož i nárok na zaplacení částky 3 217 Kč odpovídající hodnotě alkoholu a cigaret odebraných žalovaným bez úhrady jejich ceny. Ačkoli měly tyto závazky vzniknout v době, kdy žalovaný vykonával pro žalobkyni práci na základě dohody o provedení práce, samotná skutečnost, že vznikly za trvání pracovněprávního vztahu účastníků, neznamená, že se jedná o nároky pracovněprávní povahy. Žalobkyně totiž neuplatňuje nároky z odpovědnosti zaměstnance za škodu podle zákoníku práce, nýbrž samostatné peněžité pohledávky vzniklé mezi účastníky. Existence těchto závazků je osvědčena písemným uznáním dluhu, v němž žalovaný výslovně uznal dluh vůči žalobkyni v celkové výši 14 562 Kč, zahrnující částku 5 345 Kč za balíky DPD, částku 6 000 Kč z titulu neuhrazené části zápůjčky a částku 3 217 Kč za útratu v restauraci. Jelikož uznání dluhu zakládá podle § 2053 o. z. vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu a žalovaný v průběhu řízení neuplatnil žádné skutečnosti způsobilé tuto domněnku vyvrátit, netvrdil zánik závazků ani jejich splnění a ve věci zůstal zcela nečinný, vzal soud za prokázané, že žalobkyni vůči žalovanému svědčí pohledávka v celkové výši 14 562 Kč včetně zákonného úroku, a žalobě proto vyhověl. Žalovaný se ocitl v prodlení od 26. 12. 2025, když uplynula sedmidenní lhůta k úhradě stanovená v předžalobní upomínce.8. Výše přiznaného úroku z prodlení byla stanovena podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.10. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 5 100 Kč podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka) po 1 700 Kč a náhradě hotových výdajů po 450 Kč za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 900 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 7 250 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení.