15 C 158/2021-58 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 4. 12. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 11 100 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku ve výši 26 100 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 1. 2017. Žalovaný na pohledávku do dnešního dne uhradil částku 1 800 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. 2. Žalobkyně se výše uvedenou žalobou dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 682 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 17. 9. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 3 546 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku ve výši 9 546 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 222 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 7. 2016. Žalovaný na pohledávku do dnešního dne uhradil částku 2 864 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> a) Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 4. 12. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 11 100 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku ve výši 26 100 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 1. 2017 (zjištěno ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek). Žalovaný v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedl, že pracuje na dohodu o provedení práce s příjmy 15 000 Kč. Své výdaje na bydlení žalovaný vymezil částkou 2 600 Kč, výdaje domácnosti částkou 3 500 Kč, splátky částkou 800 Kč a výdaje ne telefon částkou 500 Kč. Z uvedené karty vůbec nevyplývá, zda žalovaný s někým vede společnou domácnost, přičemž však výdaje na bydlení za jednoho člověka ve výši 2 600 Kč jsou naprosto nereálné. Věřitel si pak údaje žalovaného ověřoval pouze z občanského průkazu, z výplatních pásek a z výměru státní sociální podpory. Je tak zřejmé, že výdaji žalovaného se věřitel žádným způsobem nezabýval. Rovněž žalovaným není tvrzeno, že by byl příjemcem nějakých sociálních dávek, přitom ke svým poměrům doložil výměr státní sociální podpory. Přitom v případě, že by žalovaný byl osobou sociálně slabou, která je doplácena ze strany státu, jistě by to nesvědčilo o tom, že je žalovaný schopen řádně splácet vzniklé dluhy. Toto posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno z karty zákazníka). Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalovanému odeslán dne 7. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky). Dne 4. 9. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 3. 9. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky). b) Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 17. 9. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 3 546 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku ve výši 9 546 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 222 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 7. 2016 (zjištěno ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek). Žalovaný v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedl, že má dvě nezaopatřené děti narozené v roce 2009 a v roce 2010. Toto svědčí o nepravdivosti tvrzení žalovaného, když ve smlouvě, kterou uzavíral pár měsíců poté žádné děti neuvedl a věřitel se těmito rozpory nijak nezabýval. Dále uvedl, že jeho příjmy činí příjem z práce na dohodu ve výši 10 000 Kč a žalovaný je dále doplácen sociálními dávkami. Náklady na bydlení činí 11 500 Kč, přičemž je rovněž zajímavé, že o pár měsíců později jeho výdaje na bydlení činily minimální částku. Věřitel si pak údaje žalovaného ověřoval pouze z občanského průkazu, z dohody o provedení práce, z nájemní smlouvy, SIPA a výměru státní sociální podpory. Soud uzavírá, že ze samotných tvrzení žalovaného vyplynulo, že je osobou sociálně slabou, závislou na sociálních dávkách a podle názoru soudu věřitel z těchto skutečností nemohl odůvodněně dovodit, že je žalovaný řádně schopen hradit své závazky. Toto posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno z karty zákazníka). Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalovanému odeslán dne 7. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky). Dne 4. 9. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 3. 9. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky). 5. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlou