15 C 233/2021-164 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podanou dne 11. 3. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 447,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 11. 11. 2015 k uzavření smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky poskytování hotovostních úvěrů v [anonymizováno], Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a Sazebník bankovních poplatků v mBank. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, kdy zadáním autorizačního kódu žalovaný potvrdil souhlas s uzavřením smlouvy. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 60 měsíčních splátek po 211,98 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, když nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, konkrétně neuhradil splátky za měsíce září 2018, říjen 2018 a listopad 2018. Žalobkyně proto dopisem ze dne 16. 11. 2018 od smlouvy odstoupila, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 5. 12. 2018. Žalobkyně eviduje na úhradu jistiny dluhu ze strany žalovaného částku 4 552,62 Kč. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 5 447,38 Kč, neuhrazený smluvní úrok z jednotlivých splátek kapitalizovaný ke dni splatnosti dluhu ve výši 210,80 Kč, neuhrazený úrok od data splatnosti dluhu do 4. 2. 2020 ve výši 1 291,31 Kč, úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 5 447,38 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 5 447,38 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka ze dne 19. 2. 2020, a to dne 19. 2. 2020, žalovaný ovšem dlužnou částku neuhradil. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. <b>5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:</b> Mezi účastníky byla dne 11. 11. 2015 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut téhož dne úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na jeho bankovní účet u žalobkyně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách po 211,98 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně. Žalovaný na jistinu úvěru uhradil pouze částku 4 552,62 Kč, když poslední splátku jistiny uhradil dne 10. 8. 2018. Žalobkyně proto dopisem ze dne 16. 11. 2018 od smlouvy odstoupila, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 5. 12. 2018. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka ze dne 19. 2. 2020, a to dne 19. 2. 2020, žalovaný ovšem dlužnou částku neuhradil. 6. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 10. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 11. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. <b>14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:</b> V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření platné úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit v 60 měsíčních splátkách po 211,98 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z poskytnutého úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník – žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva o úvěru byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. Žalovaný však byl v řízení procesně pasivní a tyto skutečnosti netvrdil a neprokázal. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 5 447,38 Kč spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, jejichž výši soud rovněž shledal oprávněnou a zákonu neodporující. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří za