20 C 334/2020-54 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 046 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl žalovaný po opakovaném prodloužení splatnosti úvěru vrátit do 13. 9. 2017. Při prvním poskytnutí úvěru byla po žalovaném požadována tzv. verifikační platba ve výši 1 Kč, kterou žalobkyně ověřuje, zda účet, na který zasílá finanční prostředky, je v dispozici žalovaného. V daném případě se jednalo již o v pořadí 3. úvěr, který byl žalovanému poskytnut. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 10 514 Kč, která byla započtena žalobkyní ve výši 7 570 Kč na jistinu a ve výši 2 944 Kč na smluvní úrok. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a poplatek za odeslání upomínky ve výši 50 Kč. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 150 Kč za tři odeslané upomínky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 4. 3. 2017 do 5. 2. 2018, tj. částky 3 466 Kč. Předmětem žalobního nároku je tedy nesplacená jistina ve výši 8 430 Kč, poplatky za upomínky ve výši 150 Kč a smluvní pokuta ve výši 3 466 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 2. 2017, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 2. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku věřiteli vrátit do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru spolu s poplatkem. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal zaplatit žalobkyni v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a poplatky dle sazebníku poplatků. 5. Z výpisu z účtu, že dne 1. 2. 2017 byla na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 16 000 Kč označena jako půjčka od zaplo [číslo]. 6. Ze sazebníku poplatků, že dle sazebníku poplatků žalobkyně činí poplatek za každou upomínku 50 Kč. 7. Ze zprávy [právnická osoba], že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 12. 2018 a z podacího lístku, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 28. 12. 2018 podaným na poštu doporučeně dne 28. 12. 2018 k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 9. Z ostatních důkazů zejména z upomínek a z výpisu z centrální evidence exekucí soud neučinil žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí v dané věci, když soud pouhým předložením upomínek nemá za prokázáno jejich odeslání žalovanému a vynaložení částky 50 Kč za jednu upomínku. Pokud se týká výpisu z evidence exekucí, pak tento byl datován ke dni 27. 12. 2018, předmětná smlouva o úvěru však byla uzavřena dne 1. 2. 2017 a ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením této smlouvy je tedy tento výpis irelevantní. <b>10. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 11. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 1. 2. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku věřiteli vrátit po opakovaném prodloužení splatnosti úvěru do 13. 9. 2017 spolu s poplatkem. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 10 514 Kč, která byla započtena žalobkyní ve výši 7 570 Kč na jistinu a ve výši 2 944 Kč na smluvní úrok. Dopisem ze dne 28. 12. 2018 podaným na poštu doporučeně dne 28. 12. 2018 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 12. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. 19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 21. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. 22. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů, když k důkazu o posouzení úvěruschopnosti předložila pouze výpis z insolvenčního rejstříku datovaný ke dni 1. 2. 2021 a výpis z centrální evidence exekucí datovaný ke dni 27. 12. 2018. Předmětná úvěrová smlouva však byla uzavřena dne 1. 2. 2017 a řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného má žalobkyně dle shora cit. zákonných ustanovení povinnost provést před uzavřením smlouvy. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jak