20 C 68/2021-153 — Okresní soud v Olomouci

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 60.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60.000 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24.780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60.000 Kč od 31. 12. 2019 do 31. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 60.000 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,67 % ročně z částky 60.000 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně v řízení prokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dále dospěl k závěru, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru ve výši 58.800 Kč je nutno posoudit jako ujednání o odměně za poskytnutí úvěru, tedy de facto ujednání o úrocích, když dle názoru soudu se žalobkyně ujednáním o poplatku za správu úvěru i ujednáním poplatku za hotovostní výběr splátek snaží zkreslit skutečně sjednanou výši úroků za poskytnutý úvěr. Okresní soud na základě výše uvedeného závěru dovodil, že celkové náklady spotřebitelského úvěru je nutno posuzovat jako úrok, když se jedná o finanční prostředky, které byl žalovaný povinen dle smlouvy za poskytnutí úvěru žalobkyni uhradit. V daném případě činila tato částka 58.800 Kč a byly-li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 18 měsíců, pak ročně se jedná o cca 65,33 % poskytnuté jistiny úvěru. Okresní soud dovodil, že uvedené ujednání je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ust. § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Z těchto důvodů pak okresní soud posoudil nárok žalobkyně v řízení uplatněný jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že žalobkyně má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, tj. částky 60.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data, od kterého byl k zaplacení této částky žalovaný vyzván žalobkyní poprvé, tedy od data uvedeného v předžalobní výzvě. 3. Proti tomto rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny v napadeném výroku II. tak, že žalobě žalobkyně bude vyhověno. Odvolatelka namítala, že soud prvého stupně nesprávně dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 o. z. Při svém nesprávném posouzení celé úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné soud prvého stupně se nesprávně vypořádal s otázkou oddělitelnosti ujednání o výši poplatků - úroků od ostatního obsahu smlouvy. Soudem prvého stupně nesprávně zjištěná absolutní neplatnost úvěrové smlouvy má přitom za následek zamítnutí nejen nároku na úroky, a to i na obvykle soudy připouštěné ve výši dvoj či trojnásobku úroků požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, ale též i na smluvní pokutu ve výši v ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru přímo aprobované. Odvolatelka poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2021, č. j. 64 Co 7/2021-72 s tím, že z povahy úvěrových smluv nevyplývá, že by část obsahující ujednání o úrocích z úvěru nebylo možno od ostatního obsahu oddělit. Jak plyne z ust. § 2395 o. z., nemůže být smlouva o úvěru sjednána jako bezúročná, nicméně nedohodnou-li se věřitel a dlužník na výši úroku ve smlouvě, nezpůsobuje tato okolnost neplatnost úvěrové smlouvy, ale dlužník je povinen platit úroky ve výši stanovené dle § 1802 o. z. Podle žalobkyně by soud prvého stupně v případě zjištění zjevné nepřiměřenosti sjednaných úroků za poskytnutí úvěru byl povinen postupovat podle ust. § 577 o. z. a žalovaného zavázat k úhradě úroků ve výši určené podle ust. § 1802 o. z. Dále odvolatelka poukázala na další konkrétně citovaná rozhodnutí soudů s tím, že konkrétní výše příslušenství úvěru je přiměřená a s dobrými mravy souladná, a proto by příslušenství úvěru mělo být věřiteli přiznáno stejně jako smluvní pokuta, jejíž konečnou výši si žalovaný svým dlouhodobým prodlením zavinil výlučně sám. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a dále v závislém výroku III. o nákladech řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 6. Krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním, že z notářského zápisu krajský soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako prodávající a společnost [právnická osoba] jako kupující společně prohlásili, že uzavřeli smlouvu o prodeji části podniku tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 včetně plné moci a přílohy krajský soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 26. 5. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na žalobkyni mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovaným, a to dnem podpisu této smlouvy oběma smluvním stranami. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně příloh krajský soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a společnost [právnická osoba] jako postupník uzavřeli dne 11. 12. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na společnost [právnická osoba] mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovaným, a to dnem zaplacení úplaty za postoupení pohledávek. 9. Ze smlouvy o úvěru krajský soud dále zjistil, že dne 30. 6. 2018 uzavřeli společnost [právnická osoba] a žalovaným, u kterého je uveden i telefon a emailová adresa, smlouvu o úvěru [číslo] kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru měly dle smlouvy činit úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 18,60 %, dále poplatek za správu úvěru ve výši 13.200 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 28.800 Kč s tím, že dlužník se zavázal uhradit poskytnutou jistinu 60.000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 58.800 Kč, přičemž celková částka, kterou měl spotřebitel zaplatit činí 118.800 Kč. Dlužník se zavázal poskytnutou jistinu, úroky a poplatek za správu a poplatek za hotovostní výběr splátek hradit v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 6.600 Kč. 10. Z čestného prohlášení ze dne 30. 6. 2018 podepsaného [celé jméno žalovaného] krajských soud zjistil, že jmenovaný čestně prohlásil, že platí měsíčně k rukám majitele nájemné ve výši 6.300 Kč a 700 Kč za energie. 11. Z výplatních pásek žalovaného krajský soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba] [obec] zaplatil žalovanému mzdu za měsíc květen 2018 23.927 Kč, za měsíc duben 2018 22.046 Kč a za měsíc březen 2018 22.985 Kč. 12. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 2. 2018 uzavřené mezi pronajímatelem [jméno] [příjmení], bytem [adresa], krajský soud zjistil, že nájemné bylo sjednáno dohodou smluvních stran ve výši 7.000 Kč s tím, že náklady za služby spojené s užíváním bytu, a to konkrétně vodné a stočné, se nájemce zavazuje platit pronajímateli zálohově, a to platbou ve výši 200 Kč měsíčně. [příjmení] elektrické energie a plynu do bytu se nájemce zavazuje zajistit sám na své vlastní náklady u dodavatele těchto služeb. 13. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 30. 6. 2018 krajský soud nad rámec zjištění okresního soudu zjistil, že žalovaný uvedl požadovanou výši úvěru 60.000 Kč, předložil občanský průkaz, rodný list, uvedl, že je zaměstnán, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, jako příjem uvedl příjem ze závislé činnosti 22.986 Kč, což představuje celkové měsíční příjmy, na bydlení uvedl výdaje 6.300 Kč, výdaje na elektřinu 700 Kč, výdaje na stravování 1.000 Kč, celkové měsíční výdaje 8.000 Kč. 14. Z finanční analýzy žalovaného ze dne 30. 6. 2018 krajský soud nad rámec okresního soudu zjistil, že žadateli - žalovanému lze poskytnout úvěr v maximální výši měsíční splátky 12.687 Kč. 15. Ze sdělení [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši 60.000 Kč se splatností 18 měsíců požadovala úrokovou sazbu ve výši 6,7 až 11,9 %. 16. [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka u stejného typu úvěru požadovala úrokovou sazbu 12,9 %. 17. Ze sdělení [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka poskytovala uvedený úvěr v úrokové sazbě 6,9 až 15,9 %. 18. Ze sdělení [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka poskytovala specifikovaný úvěr v sazbě 13,82 %. 19. Ze sdělení [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka poskytovala požadovaný úvěr ve výši 9,4 % ročně. 20. Důkazní návrhy žalobky