13 C 174/2022-61 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 100 Kč s příslušenstvím žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou soudu dne 19. 5. 2022 s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 4. 7. 2019 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,74 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 970 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 1. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 20 000 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 6 800 Kč, na poplatek za administrativní činnost 6 900 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 5 800 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19. 6. 2020. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 14. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 14. 1. 2021 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 40 000 Kč ode dne 15. 1. 2021 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,74 % ročně sjednané v čl. 1 smluvních podmínek. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ani přes tuto skutečnost však žalovaný svůj dluh neuhradil. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka byly ověřeny dokumenty uvedenými v kartě zákazníka mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu dne 4. 9. 2022 bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (PZ žalobce omluven). 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne 4. 7. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,74 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 970 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 1. 2021. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, nehradil splátky řádně a včas, celkově uhradil 20 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 7. 2019, předžalobní upomínka ze dne 14. 4. 2022). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně žalovanou pohledávku na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek vč. Přílohy a oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně zaslala dne 19. 4. 2022 žalovanému předžalobní výzvu k plnění (předžalobní výzva z 14. 4. 2022 a podací lístek z 19. 4. 2022). Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný neuvedl druh bydlení, avšak hradí za něj částku ve výši 2 092 Kč měsíčně. Dále uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] na hlavní pracovní poměr - zedník s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 680 Kč, což bylo právním předchůdcem žalobkyně telefonicky u zaměstnavatele ověřeno. Dále uvedl, že má další zápůjčky či úvěry a na ně hradí 2 000 Kč měsíčně. Jako výdaje uvedl na bydlení částku 2 092 Kč a osobní výdaje 3 500 Kč (karta klienta). 4. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému, který v dané věci vystupoval z pozice spotřebitele, na základě listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. 10. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 21Co221 /2019). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vy