13 C 188/2022-76 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 29. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 22 752,57 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne 22. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 13 943,92 Kč a smluvním úrokem ve výši 1 410 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], na nichž se žalovaný zaregistroval a po přijetí unikátního kódu odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Žádost žalovaného byla poté schválena a požadovaná částka byla žalovanému odeslána na zadaný bankovní účet. Žalovaný do sjednané doby splatnosti (20. 8. 2020) neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč, smluvní úrok, zákonného úroku, a smluvní pokuty ve výši 752,57 Kč v souladu se smlouvou o úvěru. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 8. 2019 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným a že předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 22 000 Kč, se splatností dne 20. 8. 2020. Roční zápůjční úroková sazba činila 12 % a poplatek za poskytnutí úvěru činil 13 943,92 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s plněním svého závazku si strany sjednaly povinnost žalovaného uhradit právnímu předchůdci žalobkyně účelně vynaložené náklady, úrok, úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Smlouva byla žalovaným podepsána zadáním SMS kódu; -) z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 23. 8. 2019 na účet č. [bankovní účet] částku 22 000 Kč pod var. symbolem [číslo]; -) z projektu vnitrostátní fúze bylo zjištěno, že nástupnickou firmou zanikající společnosti [právnická osoba] se stala po sloučení společnost [právnická osoba]; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 včetně přílohy bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni; -) z dopisu ze dne 27. 10. 2021 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni a byl vyzván k uhrazení částky 38 135,18 Kč do 10-ti dnů od doručení dopisu, dopis byl odeslán dne 29. 10. 2021; -) z výzvy ze dne 3. 2. 2022 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě částky 38 066,25 Kč do 15. 2. 2022, dopis byl odeslán dne 7. 2. 2022; -) z výpisu účtu žalovaného bylo zjištěno, že v měsících 5-7/2019 měl žalovaný opakovaně vyšší výdaje než příjmy, v měsících 5 a 6/2019 mu byly připsány pěněžní prostředky ve výši 26 981 Kč od [právnická osoba], tato =platba však absentuje v měsíci 7/2019. 4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 22. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, který měl být splacen spolu s příslušenstvím nejpozději dne 20. 8. 2020. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného a vycházel přitom z výpisu z účtu žalovaného za 3 měsíce. Žalovanému byl úvěr v poskytnuté výši poskytnut dne 23. 8. 2020 převodem na jeho bankovní účet. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a byl současně vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 10-ti dnů od doručení dopisu, dopis byl odeslán dne 29. 10. 2021. Žalovanému byla zaslána zástupcem žalobkyně dne 3. 2. 2021 předžalobní výzva k úhradě. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021. Dále se soud zabýval samotným nárokem žalobkyně a otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního sou