15 C 182/2021-67 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 ve znění jejího doplnění ze dne 14. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 224 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 8. 9. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 283 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 275 Kč s úrokovou sazbou 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 925 Kč a odměny za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 11 083 Kč. Celkovou částku ve výši 35 283 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 589 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 11. 2017. Žalovaný na pohledávku do dnešního dne uhradil částku 12 059 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. 2. Žalobkyně se dále žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 ve znění jejího doplnění ze dne 14. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 541 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 16. 5. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 8 561 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 770 Kč s úrokovou sazbou 27 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 491 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 300 Kč. Celkovou částku ve výši 18 561 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 310 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 7. 2017. Žalovaný na pohledávku do dnešního dne uhradil částku 15 020 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> a) Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 8. 9. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 283 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 275 Kč s úrokovou sazbou 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 925 Kč a odměny za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 11 083 Kč. Celkovou částku ve výši 35 283 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 589 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 11. 2017 (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce, ze smluvních podmínek a z tabulky umoření). Žalovaný v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedl, že žije v nájmu. Uvedl, že pracuje jako zámečník u [jméno] [příjmení] s čistým příjmem ve výši 25 330 Kč. Dále uvedl interní splátky ve výši 1 240 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 9 100 Kč. Věřitel si pak údaje žalovaného ověřoval pouze z pracovní smlouvy a z tří výpisů z bankovního účtu, je tak zřejmé, že se dalšími příjmy domácnosti a reálnými výdaji domácnosti žádným způsobem nezabýval. Toto posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující, když za situace, kdy původní věřitel neznal pravidelné měsíční výdaje žalovaného, nemohl být schopen posoudit schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky (zjištěno z karty zákazníka). Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl žalovanému odeslán dne 14. 2. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky). Dne 12. 5. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 11. 5. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky). b) Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 16. 5. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 8 561 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 770 Kč s úrokovou sazbou 27 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 491 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 300 Kč. Celkovou částku ve výši 18 561 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 310 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 7. 2017 (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce, ze smluvních podmínek a z tabulky umoření). Žalovaný v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedl, že žije v nájmu. Uvedl, že pracuje jako zámečník ve společnosti [právnická osoba] s čistým příjmem ve výši 26 030 Kč. Výdaje na nájem činí 6 500 Kč, další výdaje domácnosti činí 3 500 Kč, platí výživné ve výši 500 Kč a výdaje na telefon činí 300 Kč. Věřitel si pak údaje žalovaného ověřoval pouze z občanského průkazu, z pracovní smlouvy, z nájemní smlouvy, z dokladu SIPO a ze tří výpisů z bankovního účtu, je tak zřejmé, že se dalšími příjmy domácnosti a reálnými výdaji domácnosti žádným způsobem nezabýval. Žalovaný neuvedl, že by měl nějaké nezaopatřené děti, ve výdajích však uvádí, že platí výživné ve výši 500 Kč, uvedené údaje jsou tak zmatečné. Toto posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující, když za situace, kdy původní věřitel neznal pravidelné měsíční výdaje žalovaného, nemohl být schopen posoudit schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky (zjištěno z karty zákazníka). Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl žalovanému odeslán dne 14. 2. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky). Dne 12. 5. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 11. 5. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky). 5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86