15 C 36/2022-69 — Okresní soud v Olomouci

1. a) Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 894 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 10. 11. 2015 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 18 374 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 897 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 521 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 976 Kč. Celkovou částku ve výši 40 394 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 674 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 1. 2017. Žalovaný na pohledávku do dnešního dne uhradil částku 6 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 na žalobkyni. 2. b) Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 760 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 9. 8. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou částku ve výši 16 960 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 8. 2009. Žalovaný na předmětnou půjčku do dnešního dne uhradil částku 6 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 na žalobkyni. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> a) Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 10. 11. 2015 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 18 374 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 897 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 521 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 976 Kč. Celkovou částku ve výši 40 394 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 674 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 1. 2017 (zjištěno ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek). Žalovaný v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedl, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Uvedl, že pracuje na plný pracovní úvazek a vydělává 18 000 Kč měsíčně. Své odhadované měsíční výdaje na bydlení pak žalovaný označil částkou 2 000 Kč měsíčně, výdaje na telefon částkou 200 Kč a další výdaje na domácnost částkou 3 000 Kč. Věřitel si pak údaje žalovaného ověřoval pouze z OP, pracovní smlouvy, ze 3 výplatních pásek a z nájemní smlouvy. Soud má za to, že z doložených skutečností nevyplývá, že by se věřitel jakkoliv zabýval dalšími výdaji žalovaného. Přitom výdaje ve výši 3 000 Kč za jídlo, hygienické potřeby, ošacení apod. se soudu jeví jako nereálně nízké. Toto posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno ze zákaznické karty). Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018, který byl žalovanému odeslán dne 17. 7. 2018 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky). Dne 5. 11. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 5. 11. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky). b) Mezi společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 9. 8. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou částku ve výši 16 960 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 8. 2009 (zjištěno ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek). Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018, který byl žalovanému odeslán dne 17. 7. 2018 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky). Dne 5. 11. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 5. 11. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky). 5. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu. 9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Dle ustanovení § 657 starého občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 14. Dle ust. § 39 neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se