17 C 118/2021-69 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 794,27 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Provident Financial“), uzavřel se žalovaným dne 22. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Provident Financial před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl Provident Financial žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 40 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s poplatkem ve výši 32 019 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní činnost a odměny za zpracování a doručení. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 5. 3. 2018. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 16 002 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 32 548,69 Kč, dlužného poplatku ve výši 20 245,58 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 028,34 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 604,39 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. 2. Okresní soud v Olomouci vydal ve věci dne 23. 6. 2021 elektronický platební rozkaz, [číslo jednací]. Žalovaný proti elektronickému platebnímu rozkazu podal dne 29. 6. 2021 včasný odpor bez bližšího odůvodnění. Lhůta k odůvodnění odporu (písemnému vyjádření ve věci samé) žalovanému uplynula dne 10. 8. 2021. Přestože ve věci byly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 ve spojení s § 114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud při nařízeném jednání usnesením rozhodl, že rozsudek pro uznání se nevydává, a to z důvodu, že by takové rozhodnutí bylo v rozporu s právními předpisy (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), a to konkrétně s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a s § 580 odst. 1, § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 3. Soud dále při nařízeném jednání zamítl opětovnou žádost žalovaného na odročení nařízeného jednání, neboť jeho žádost soud neshledal odůvodněnou. Žalovaný pouze uvedl, že v prosinci byl na třetí dávce očkování proti onemocnění COVID a stále se necítí na absolvování jednání. Ke svému tvrzení o (zřejmě nepříznivém) zdravotním stavu však neoznačil žádný důkaz (např. lékařskou zprávu). 4. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z výpisu z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005; -) ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 22. 8. 2017, bylo zjištěno, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 32 019 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč, a že výše úrokové sazby byla sjednána 29 %; -) ze zákaznické karty ze dne 22. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný v kartě uvedl číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že má vlastní bydlení, má vyšší odborné vzdělání, je ženatý a vyživuje jednu osobu. Dále uvedl, že je ve starobním důchodu, výši čistého měsíčního příjmu a další příjmy a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč a měsíční výdaje na externí splátky zápůjček ve výši 5 000 Kč. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny výměrem důchodu; -) z tabulky umoření byl zjištěn průběh splácení zápůjčky; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, včetně podacího lístku že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek dopisem zaslaným dne 14. 2. 2020, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu; -) z předžalobní upomínky ze dne 11. 5. 2020, a podacího lístku, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána dne 12. 5. 2020 upomínka k úhradě dlužné částky nejpozději do 18. 5. 2020. 5. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, Provident Financial, uzavřel se žalovaným dne 22. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy o zápůjčce částku 40 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal zápůjčku splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednaným poplatkem. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 29 % ročně. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný vyplnil tzv. zákaznickou kartu, kde uvedl své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, že má vlastní bydlení, má vyšší odborné vzdělání, je ženatý a vyživuje jednu osobu. Dále uvedl, že je ve starobním důchodu, výši čistého měsíčního příjmu a další příjmy a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč a měsíční výdaje na externí splátky zápůjček ve výši 5 000 Kč. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny výměrem důchodu. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi Provident Financial jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 14. 2. 2020, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně s