17 C 203/2022-82 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 18. 9. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s poplatkem ve výši 7 400 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní činnost a odměny za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 600 Kč. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 6 800 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 471,80 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 520,10 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 25. 5. 2022, č. j. 60 C 4075/2020-32, právní moc dne 13. 7. 2022, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce. 4. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 9. 2015 a smluvních podmínek, bylo zjištěno, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, a že úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 %; -) z karty zákazníka ze dne 18. 9. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný v kartě uvedl číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že bydlel v nájmu, že neměl v té době jiné půjčky/úvěry, a že měl 4 nezaopatřené děti. Dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli [právnická osoba], že jeho čistý příjem ze zaměstnání činil 15 200 Kč a že výdaje činily celkem 10 950 Kč, z toho 3 250 Kč za nájem, 7 500 Kč za domácnost a 200 Kč za telefon. Údaje byly podle karty ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou a občanským průkazem žalovaného; -) z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil k datu postoupení pohledávky celkem 600 Kč; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020 a byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu; -) z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020, a podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána upomínka k úhradě dlužné částky; -) z kopie rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud neučinil žádná relevantní zjištění. 5. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 18. 9. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednaným poplatkem. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 23,72 % ročně. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný vyplnil tzv. kartu zákazníka, ve které uvedl své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, údaje o zaměstnavateli a své měsíční příjmy a výdaje. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 16. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (výpůjčitele), tj. jeho schopnost zápůjčku splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský