17 C 261/2021-69 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 185,23 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] credit s.r.o., [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena okamžikem, když žalovaný ke smlouvě připojil jedinečný autorizační kód, který byl žalovanému zaslán SMS zprávou. Na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Jelikož žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas, měl právní předchůdce nárok na vrácení úvěru s poplatkem 2 178 Kč zahrnujícím poplatek za poskytnutí úvěru a kapitalizovaný smluvní úrok. Úvěr byl splatný ke dni 2. 10. 2019. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021, s účinností ke dni 12. 4. 2021. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 2 178 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za období od 3. 10. 2019 do 15. 10. 2020 ve výši 1 869,04 Kč, poplatků za odeslané upomínky ve výši 500 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru od 3. 10. 2019 do 22. 11. 2019, tj. ve výši 251,23 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 3. 10. 2019 do 1. 4. 2021 ve výši 747,95 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od 13. 4. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast na jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce. 3. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] credit s.r.o., a žalovaný uzavřeli dne 2. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem 147,95 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 421,03 Kč a v případě překročení doby splatnosti ve výši 2 030,05 Kč. Úroková sazba činila 36 % ročně. Smluvní strany si pro případ prodlení žalovaného sjednaly nárok právního předchůdce žalobkyně na úhradu smluvního úroku, úroku z prodlení, náhrady účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Součástí smlouvy o úvěru byl Sazebník, podle kterého činil (mimo jiné) poplatek za odeslání doporučené upomínky 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 4. 5. 2021, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 18. 8. 2021. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně v řízení soudu netvrdila ani neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Jelikož se žalobkyně, ani její právní zástupce, nedostavili k jednání nařízenému na den 19. 1. 2022, nemohli být soudem poučeni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopn