17 C 290/2022-40 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 3. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 19 116 Kč s příslušenstvím a částky 2 500 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 13. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 11 600 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 016 Kč vrátit do 30. 12. 2017. Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku prostřednictví webových stránek [webová adresa], smlouva o zápůjčce byla žalovanou podepsána elektronicky, [příjmení], který žalobkyně zaslala žalované na telefonní číslo uvedené klientem v žádosti o zápůjčku. Žalovaná žalobkyni uhradila pouze 1 300 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši celkem 14 616 Kč, nákladů za vymožení pohledávky ve výši 2 500 Kč (za 5 písemných výzev) a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 29. 3. 2019. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 10. 2017 uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout bezhotovostní bezúčelovou zápůjčku ve výši 11 600 Kč převodem na bankovní účet žalované a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 770 Kč do 11. 11. 2017. Pro případ prodlení žalované se splacením zápůjčky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonné úroky. Součástí smlouvy byl rovněž Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky; -) z upomínek ze dne 6. 1. 2018, 13. 1. 2018, 20. 1. 2018, 29. 1. 2018 a 13. 2. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně v nich vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částek. Odeslání upomínek nebylo zjištěno; -) z předžalobní výzvy ze dne 29. 3. 2019 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky do 3 dnů na bankovní účet žalobkyně; -) z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že na účet žalobkyně byla od žalované zaslána dne 3. 4. 2017 platba ve výši 1 Kč; -) z výpisu účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 13. 10. 2017 zasalala na účet žalované částku 11 600 Kč s popisem„ [anonymizována dvě slova]“. 4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 13. 10. 2017 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webových stránek žalobkyně) smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky, a na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované převodem na bankovní účet žalované částku 11 600 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky do 11. 11. 2017. Pro případ prodlení žalované se splacením zápůjčky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonné úroky. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky dopisem ze dne 29. 3. 2019. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 16. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce. Žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší strana) a je proto nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně jako úvěrující povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako úvěrované. Zejména tak byla žalobkyně povinna prověřit příjmy a výdaje žalované na základě informací získaných od žalované a ověřených potřebnými listinami, a rovněž posoudit schopnost žalované splácet řádně poskytnutou zápůjčku lustrací v příslušných veřejných rejstřících a registrech klientských informací. Splnění uvedené povinnosti žalobkyní však nebylo v řízení zjištěno a žalobkyně ani k výzvě soudu k doplnění svých tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho netvrdila. 17. Přestože § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanoví, že v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (v projednávané věci smlouvy o zápůjčce) je smlouva neplatná pouze, uplatní-li námitku neplatnosti smlouvy spotřebitel ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, dospěla judikatura soudů již dříve k závěru, že k porušení povinnosti stanovené poskytovateli spotřebitelského úvěru (zápůjčky) v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 217