20 C 205/2022-37 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 708,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 23. 1. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 31 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný prostřednictvím kreditní karty celkem vyčerpal částku 59 299 Kč a celkem uhradil 57 605 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, žalobkyně jej dopisem ze dne 30. 9. 2021 zesplatnila. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 22 708,21 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 21 272,21, poplatky za vedení účtu ve výši 4 x 59 Kč měsíčně, tj. ve výši 236 Kč, náklady na vymáhání ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, tj. smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení příslušenství v podobě smluvního úroku ve výši 26,28 % ročně kapitalizovaného z částky 21 272,21 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 1. 10. 2021 do dne sepsání žaloby, tj. do 12. 4. 2022 ve výši 4 295,06 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného od 15. dne po zesplatnění úvěru, tj. od 15. 10. 2021 do dne sepsání žaloby, tj. do 12. 4. 2022 ve výši 940,96 Kč a dále obchodního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 21 272,21 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 22 708,21 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud tedy v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud učinil následující skutková zjištění: 4. Z úvěrové smlouvy a z úvěrových podmínek, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2019 úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši do výše kreditního limitu 31 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad a z výpisu z účtu, že žalovaný celkem na úvěr vyčerpal částku 59 299 Kč a celkem uhradil 57 605 Kč. 6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 30. 9. 2021 a z podacího archu, že žalobkyně dopisem ze dne 30. 9. 2021 odeslaným doporučeně dne 1. 10. 2021 vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru do 14 dnů ode dne sepsání výzvy z důvodu prodlení s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 10. 2021 a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 21. 10. 2021 odeslaným doporučeně dne 22. 10. 2021 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2019 úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši do výše kreditního limitu 31 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný celkem vyčerpal částku 59 299 Kč a celkem uhradil 57 605 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 30. 9. 2021 odeslaným doporučeně dne 1. 10. 2021 vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru do 14 dnů ode dne sepsání výzvy z důvodu prodlení s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 21. 10. 2021 odeslaným doporučeně dne 22. 10. 2021 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. 17. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjm