18 C 149/2023-205 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 669,79 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalobkyní (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému dne , datum, vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 40 000 Kč. Tento úvěr měl být žalovaným spolu s úrokem za jeho poskytnutí splacen ve 36 měsíčních splátkách po 2 646 Kč, počínaje měsícem květnem 2016. Žalovanému byla dne , datum, vyplacena na účet, který uvedl ve smlouvě o revolvingovém úvěru, částka ve výši 40 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni následující platby: dne , datum, částku ve výši 2 646 Kč, dne , datum, částku ve výši 2 646 Kč, dne , datum, částku ve výši 2 646 Kč, dne , datum, částku ve výši 2 646 Kč, dne , datum, částku ve výši 2 646 Kč, dne , datum, částku ve výši 5 292 Kč, dne , datum, částku ve výši 2 646 Kč, dne , datum, částku ve výši 5 292 Kč, dne , datum, částku ve výši 3 650 Kč a dne , datum, částku ve výši 3 650 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně své nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru přehodnotila a přepočítala uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 10,95 % p. a., což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalobkyně výše uvedené platby započetla nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny úvěru. Výsledný dluh na jistině proto činí částku 9 772,79 Kč. K tomu žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení a obvyklý úrok ve výši 10,95 % p.a. z této částky od , datum, do zaplacení. V čl. 12.1. písm. a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní je smluvní pokuta 8 % z výše splátky (tj. 2.646*0,08=211,68 Kč) a při prodlení splátky o více než 30 dní je smluvní pokuta 13 % z výše splátky (tj. 2.646*0,13=343,98 Kč). Za prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, byla uplatněna smluvní pokuta ve výši 211,68 Kč. Za prodlení s úhradou splátek č. , hodnota, a č. , hodnota, byla uplatněna smluvní pokuta ve výši 343,98 Kč. Celkem tak smluvní pokuty činí 899,64 Kč. Žalobkyně na smluvních pokutách, po zaokrouhlení dolů, dle vystavených penalizačních faktur, požaduje částku 897 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné pohledávky vyzván dne , datum, , kdy byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné pohledávky.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně odmítá v celém rozsahu. Žalovaný uvedl, že proti němu byla pro vymožení pohledávky žalobkyně vedena exekuce soudním exekutorem , tituly před jménem, Zdeňkem Zítkou, Exekutorský úřad , adresa, – město (dále jen „soudní exekutor“) pod sp. zn. , spisová značka, , a to na základě nezpůsobilého exekučního titulu, nicotného rozhodčího nálezu č. j. , spisová značka, rozhodce , tituly před jménem, Jana Fišera (dále jen „rozhodčí nález“ či „exekuční titul“). Exekuce byla skončena jejím úplným vymožením, když byla dne , datum, žalovaným zcela uhrazena na účet soudního exekutora. Následně však byla zastavena pro nepřípustnost dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to usnesením Okresního soudu Olomouci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, (dále jen „Usnesení“). Předmětná exekuce byla zastavena z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „Smlouva o úvěru“) pro rozpor s dobrými mravy, jakož i nedostatku pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález. Žalovaný tímto rozporuje výši úroku 10,95 % p. a., kterou žalobkyně ve svém návrhu nárokuje, když je nutné konstatovat, že žalobkyni daný nárok nevznikl, neboť Smlouva o úvěru včetně sjednané úrokové sazby byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a je neplatná. Dané platí také o výši smluvních pokut 897 Kč, kterou žalobkyně nárokuje, když z Usnesení zřejmě vyplývá, že smluvní pokuty uvedené v neplatné Smlouvě o úvěru představují nepřiměřená smluvní ujednání, proto žalovaný daný nárok žalobkyně rozporuje. Pokud jde o výslednou jistinu ve výši 9 772,79 Kč, tak žalovaný uvádí, že ještě před samotným nařízením exekuce žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 33 760 Kč. Žalovaný má tak za to, že výsledná jistina vzhledem k tomu, že mu žalobkyně na základě Smlouvy o úvěru poskytla částku ve výši 40 000 Kč, činí celkem 6 340 Kč. Žalovaný má však za to, že nárok žalobkyně je již promlčen. Nadto žalovaný upozorňuje na aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž jako účastník vystupovala žalobkyně. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že byla-li exekuce zastavena z jiného důvodu, než pro neplatnost rozhodčí smlouvy či doložky pro její netransparentnost (tj. např. pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy) a nedošlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu postupem podle ustanovení § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, pak rozhodčí nález má stále účinky pravomocného rozhodnutí. V případě žalovaného byla exekuce zastavena z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Do dnešního dne nebyl rozhodčí nález ve věci žalovaného zrušen a ani nebyla žalobkyní podána žaloba na jeho zrušení. Ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu žaloba žalobkyně nemůže obstát, neboť je zde mimo jiné překážka věci rozhodnuté.Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, Smlouvu o úvěru. Téhož dne uzavřel žalovaný s žalobkyní i Rozhodčí smlouvu, v níž bylo ujednáno, že případné spory ze smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení (dále jen „Rozhodčí smlouva“). Ze Smlouvy, respektive Oznámení o schválení úvěru, vyplývá, že poplatek za půjčení jistiny 40 000 Kč činí 55 256 Kč, tj. celková částka splatná klientem měla být 95 256 Kč splatná ve splátkách ve výši 2 646 Kč po dobu 36 měsíců. Žalovaný má za to, že Smlouva je neplatná a v rozporu s dobrými mravy, když úroková sazba překračovala 68 % p. a. (dle výpočtu žalovaného)1, když úrok ve výši 68,67 % p. a. a RPSN ve výši 94,2 % se zjevně příčí dobrým mravům, resp. se musí příčit dobrým mravům odměna ve výši 55 256 Kč za reálné poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč. Úroková sazba pak převyšuje téměř 6x průměrnou úrokovou sazbu, která se v době uzavření Smlouvy pohybovala ve výši přibližně 11,46 %. Smlouva byla navíc zajištěna celou sérií smluvních pokut. V případě, že se dlužník dostane do prodlení se splácením hlavního dluhu je totiž zatížen nejprve dvěma jednorázovými smluvními pokutami splatnými do 10 dnů (smluvní pokuta ve výši 8 % v případě prodlení 15 dnů a dále po 30 dnech prodlení smluvní pokuta ve výši 13 %). Při nezaplacení této nové jistiny navýšené o smluvní pokuty vzniká první den prodlení povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,25 % denně za každý den prodlení až do úplného zaplacení jistiny a při prodlení přesahující 10 dnů vzniká žalobkyni nárok na další jednorázovou smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše nové jistiny úvěru, tedy nikoliv pouze ze zbývající dlužné částky. Je zřejmé, že podmínky ve Smlouvě jasně odpovídají kategorii smluvních podmínek, které spadají pod kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, a to platí o to víc, pokud méně nevýhodná smlouva spadá pod kritéria dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12. Smlouva je tak absolutně neplatná pro příčení se dobrým mravům dle ustanovení § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Žalovaný dále uvádí, že žalobkyně s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. V tomto ohledu pak žalovaný připomíná, že žalobkyně sama přispěla k tomu, že žalovaný nebyl schopen plnit svůj závazek, když řádně neověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně namísto zjišťování skutečných výdajů žalované nahradila tyto údaje pouze paušálními, ničím nepodloženými částkami. Žalobkyni totiž nezáleželo na tom, zda bude žalovaný schopen splácet. Ostatně v případě hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně výdaje úmyslně zkreslila, když z podkladů vyžádaných od žalovaného vyplývaly zcela jiné částky. Žalovaný tak i vzhledem k nastavení podmínek Smlouvy má za to, že Smlouva je sama o sobě absolutně neplatná i z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně, která před uzavřením Smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. Ani skutečnost, že se žalobkyně v tomto řízení domáhá podstatně nižší částky, podstatně nižšího úroku i smluvní pokuty než v rozhodčím řízení, samozřejmě nemůže neplatnost Smlouvy o úvěru zhojit. Neplatnost podle § 580 OZ byla vždy neplatností absolutní od samého počátku, přičemž posuzovaném případě se tato neplatnost vztahuje na celou Smlouvu o úvěru. Rovněž posouzení úvěruschopnosti nelze vztáhnout jen na nějakou část Smlouvy o úvěru, týká se smlouvy celé a při porušení této pov