20 C 25/2023-39 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 18 325 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 22. 3. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 13. 4. 2020 spolu s poplatkem ve výši 3 875 Kč. Žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti nezaplatil, a proto mu vznikla rovněž povinnost uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 000 Kč za písemné upomínky odeslané dne 20. 4. 2020, 27. 4. 2020, 4. 5. 2020 a 28. 5. 2020 a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 12 500 Kč od 14. 4. 2020 do 30. 8. 2022, kterou žalobkyně s ohledem na ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uplatňuje v částce 1 950 Kč (12 500 Kč x 0,5). Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 16 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 14. 4. 2020 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 950 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes písemnou výzvu žalobkyni neuhradil 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 3. 2020, z dodatku ke smlouvě o zápůjčce ze dne 27. 3. 2020, z VOP a z výpisu z účtu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 3. 2020 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 13. 4. 2020. Dodatkem ke smlouvě si účastníci sjednali, že celková výše zápůjčky bude činit 12 500 Kč a žalovaný uhradí za zápůjčku poplatek ve výši 3 875 Kč. Zápůjčku s poplatkem se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 13. 4. 2020. 5. Z výplatní pásky žalovaného za [číslo] a [číslo] od zaměstnavatele [právnická osoba], že čistý příjem vyplacený žalovanému za měsíc [číslo] činil 23 161 Kč a za měsíc pak 21 824 Kč. 6. Z potvrzení o platbě, že žalovaný zápůjčku ve výši 10 000 Kč čerpal dne 22. 3. 2020 a ve výši 2 500 Kč dne 27. 3. 2020 na účet č. [bankovní účet]. 7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 7. 2022 a z podacího lístku, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 27. 7. 2022 odeslaným doporučeně dne 27. 7. 2022 k úhradě dlužné částky do tří dnů. 8. Z upomínek a opakovaných výzev soud žádná skutková zjištění neučinil. 9. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: 10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 3. 2020 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce ve znění dodatku ze dne 27. 3. 2020, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 875 Kč do 13. 4. 2020. Žalovaný zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátil. Dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh uhradil pouze částku 4 300 Kč. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 27. 7. 2022 odeslaným doporučeně dne 27. 7. 2022 k úhradě dlužné částky do tří dnů. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjištěním jeho příjmů s doložením výplatních pásek od zaměstnavatele [právnická osoba] 11. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla. 13. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu. 14. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Podle ust. § 122 odst. 3 zákona257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 20. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 21. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. 23. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 24. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 25. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žal