21 C 36/2023-55 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 15 017,55 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ věřitel“) s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 27 888 Kč ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 2 000 Kč, která byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu a sjednané příslušenství. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn a jeho splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobou žalobkyně uplatňuje nárok na nesplacenou jistinu ve výši 14 008,91 Kč, na nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 12 293,6 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 324,7 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 256 Kč a úrok z prodlení od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu 1 008,64 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. S ohledem na přítomnost cizího státního prvku v řízení spočívající ve státní příslušnosti žalovaného ([země]), zkoumal soud nejprve mezinárodní pravomoc a otázku rozhodného práva. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout vychází z čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] (bydliště žalovaného), rozhodným právem je české právo dle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum]. 5. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět (co do částky 1 008,91 Kč, částky 1 008,64 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 324,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 293,60 Kč, úroku z prodlení z částky 1008,91 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení z částky 13 000 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum]), soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 2, 4 o.s.ř. řízení v této části zastavil (výrok I.). 6. Předmětem žaloby tak zůstal pouze nárok na zaplacení částky 13 000 Kč (nesplacené jistiny) s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. 7. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], žádosti o úvěr a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že dne [datum] byla mezi věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 27 888 Kč v celkem 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Dále bylo dohodnuto, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 22 994 Kč, dále uvedl náklady na bydlení, dopravu, výši stávajících splátek, typ bydlení (v nájmu), rodinný stav a počet vyživovaných dětí (svobodný a bezdětný). Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu a z potvrzení o zaplacení úplaty, že pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, žalovanému toto bylo oznámeno doporučeným dopisem ze dne [datum] a [datum], ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy právního zástupce ze dne 8. 9 2022 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky s tím, že v opačném případě žalobkyně uplatní svůj nárok žalobou. 8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 27 888 Kč v celkem 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Dále bylo dohodnuto, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 22 994 Kč, dále uvedl náklady na bydlení, dopravu, výši stávajících splátek, typ bydlení (v nájmu), rodinný stav a počet vyživovaných dětí (svobodný a bezdětný). Žalovaný uhradil částku ve výši 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný byl vyzván jak žalobkyní, tak následně jejím právním zástupcem k zaplacení dlužné částky. 9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je (v části po částečném zpětvzetí žaloby) důvodná. Soud dospěl k závěru, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru tak jak tuto povinnost stanoví § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného za bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je tak dle ust. § 86 odst. 1,