26 C 184/2023-71 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o nárok ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 9. 2008, na základě které byly žalovanému poskytnuty právním předchůdcem žalobkyně - [právnická osoba], [IČO], finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný měl za poskytnutí půjčky uhradit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč a celá částka byla splatná do 3. 10. 2009. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, celkem zaplatil toliko 6 020 Kč a tato částka byla žalobkyní započtena dle dohody stran, nejprve na souhrnný poplatek. Žalobkyně, která nabyla pohledávku za žalovaným na základě jejího postoupení, požaduje zaplatit částku 15 000 Kč, z titulu nedoplatku jistiny, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a částku 4 420 Kč jako nedoplatek souhrnného poplatku. Na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 26. 4. 2023 žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. K jednání nařízenému na den 10. 10. 2023 se nedostavila žalobkyně, ani její právní zástupce, který svou nepřítomnost omluvil, a nedostavil se ani řádně a včas předvolaný žalovaný. Soud tak ve smyslu ust. § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. jednal ve věci v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil z nich jednotlivá skutková zjištění, a z těch pak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 27. 9. 2008 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu původní věřitel poskytl peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Předmět půjčky žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Převzetí finančních prostředků žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě. Spolu s jistinou půjčky se žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit i souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaný se tak zavázal původnímu věřiteli splatit celkovou částku ve výši 25 440 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám osoby pověřené původním věřitelem, přičemž první splátka byla dle Smlouvy splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. Při řádném splácení půjčky celková splatnost závazku připadla na den 3. 10. 2009 (Smlouva o půjčce [číslo] Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce). Žalovaný půjčku včetně sjednaného příslušenství nesplatil řádně a včas, ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 3. 10. 2009 svůj závazek nesplnil. Žalovaný původními věřiteli uhradil toliko částku ve výši 6 020 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly dle dohody smluvních stran započítány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu pohledávky (čl. 5 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce). Žalovaný se tak ode dne 4. 10. 2009 dostal do prodlení s úhradou částky 19 420 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši 15 000 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 4 420 Kč (Smlouva o půjčce [číslo] Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi Původním věřitelem a přechodným věřitelem, [právnická osoba], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 19 420 Kč a skládala se z nedoplatku jistiny ve výši 15 000 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 4 420 Kč (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, Přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky z 25. 6. 2015, Poštovní podací arch, Potvrzení o zaplacení kupní ceny, Výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] ). Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem [právnická osoba]. a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018, postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 11. 9. 2018 (Smlouva o postoupení pohledávek – založena ve správním deníku soudu pod [spisová značka], Přílohy ke Smlouvě o postoupení pohledávek – založeno ve správním deníku soudu pod [spisová značka], Výpis z OR žalobkyně, Oznámení o postoupení pohledávky a Poštovní podací arch). Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Poslední upomínka před podáním žaloby byla žalovanému odeslána s dne 27. 4. 2023 (Předžalobní upomínka z 26. 4. 2023, Doklad o odeslání upomínky ze dne 27. 4. 2023). 5. Podstatu sporu soud posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni 27. 9. 2008, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 6. Podle ustanovení § 657 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle ustanovení § 451 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 8. Podle ustanovení § 517 odst. 1 věta prvá z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. 9. Podle ustanovení § 39 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. V první řadě se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně, která je dána na základě platných smluv o postoupení pohledávek uzavřených mezi právními předchůdci žalobkyně dne 19. 6. 2015 a dne 24. 8. 2018, kdy došlo u nyní projednávané pohledávky ke změně v osobě věřitele a v této pozici nyní figuruje žalobkyně. 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se zabýval platností uzavřené smlouvy o půjčce a dospěl k závěru, že smlouva je neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru, v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Je samozřejmě nutné zohlednit, že právní předchůdce žalobkyně byl nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost, úrokové sazby vyšší, proto menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V posuzované věci se žalovaný ve smlouvě o půjčce zavázal ke splacení půjčky spolu s poplatkem ve výši 10 440 Kč. Z ujednání smlouvy je zjevné (a tvrdila to i samotná žalobkyně v žalobě), že uvedený poplatek je, co se týče ekonomické funkce, totožný s funkcí úroků, tedy je formou„ odměny“ za poskytnutí půjčky. Žalovaný měl půjčku spolu s poplatkem uhradit v 53 týdenních splátkách, tedy cca během jednoho roku. Výše sjednaného poplatku přitom představuje 69,6 % poskytnuté jistiny. Soud za uvedených okolností dospěl k závěru, že sjednanou výši„ odměny“ za poskytnutí půjčky, která přesahuje 2/3 výše samotné jistiny půjčky, je třeba posoudit za rozpornou s dobrými mravy, přičemž tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. 12. Podle § 41 obč. zák. platí, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši poplatku, který byl v daném případě jedinou úplatou právního předchůdce žalobkyně za poskytnutou půjčku, nelze předpokládat, že by právní předchůdce žalobkyně byl ochoten smlouvu o půjčce bez (neplatného) ujednání o výši poplatku uzavřít. Smlouvu o půjčce je tedy potřeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu