28 C 75/2023-50 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 95 212 Kč s příslušenstvím. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 25. 3. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Strany si sjednaly poplatek za poskytnutí finančních prostředků ve výši 62 284 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu a poplatek v 24 měsíčních splátkách po 5 512 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 30. 3. 2022 Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 8. 2021. Ke dni 31. 12. 2021 činila dlužná jistina 60 152,31 Kč a dlužný poplatek 35 059,69 Kč. Po tomto datu žalovaná již ničeho neuhradila. Jelikož nebyla dlužná částka řádně hrazena, úročí se jistina ve výši 60 152,31 Kč úrokem ve výši 22,68 % ročně, a to od 31. 3. 2022. Žalovaná ke dni postoupení pohledávky uhradila celkem částku 37 072 Kč. Na základě smlouvy ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství celkem 146 762,90 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 95 212 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 60 152,31 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 35 059,69 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9 815,05 Kč (22,68 % ročně z jistiny 60 152,31 Kč od 31. 3. 2022 do 14. 12. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 243,31 Kč (11,75 % ročně z jistiny 60 152,31 Kč od 31. 1. 2022 do 14. 12. 2022), smluvní úrok 22,68 % ročně z dlužné částky 60 152,31 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky 60 152,31 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 2. V doplnění žaloby ze dne 4. 7. 2023 žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost, kdy posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to na základě informací získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Právní předchůdkyně uzavřela, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná, a to s ohledem na tvrzení žalované, její výplatní pásky a kontrolu insolvenčního rejstříku. Z informací, které žalovaná poskytla, bylo zjištěno, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr, její měsíční příjem činí 58 087 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, které žalovaná uvedla v zákaznické kartě, když tím by se mohla vystavit trestnému činu úvěrového podvodu. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Na základě předložených listin soud ve věci zjistil soud tento skutkový stav: 6. Ze zákaznické karty k žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná úvěr zamýšlí vzít na vybavení domácnosti, její nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, je vdaná, má vyživovací povinnost vůči 5 osobám, pracuje na plný úvazek jako sociální pracovník s čistým příjmem 18 087 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedla ve výši 40 000 Kč, tedy celkové příjmy ve výši 58 087 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatelky byly vyčísleny na 4 500 Kč. 7. Z výplatní pásky za období leden 2020 byla zjištěna čistá mzda žalované ve výši 12 021 Kč a z výplatní pásky za období únor 2020 pak čistá mzda žalované ve výši 14 729 Kč. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 3. 2020 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO] poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč. Strany si sjednaly poplatek za poskytnutí finančních prostředků ve výši 62 284 Kč, přičemž tento sestával z úroku ve výši 60 784 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaná měla celkově zaplatit 132 284 Kč. Dlužná částka měla být hrazena ve 24 měsíčních splátkách ve výši 5 512 Kč, poslední splátka činila 5 508 Kč, úroková sazba v případě úhrady dlužné částky ve 24 splátkách činila 69 %. 9. Ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že je spotřebitelský úvěr poskytnut dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Z tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022 ve spojení s tvrzením žalobkyně v žalobě bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni uhradila v rámci splácení úvěru částku 37 072 Kč. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] byla postoupena na žalobkyni. 12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky dopisem. 13. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2023 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 14. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 25. 3. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč Částku ve výši 132 284 Kč měla žalovaná splatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 5 512 Kč s tím, že poslední splátka činí 523 Kč. Žalovaná se s úhradou úvěru dostala do prodlení. Žalovaná celkem uhradila 37 072 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem právního zástupce žalobkyně. 15. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci. 16. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému