18 C 20/2024-186 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 502,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalobkyní (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému dne , datum, vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 30 000 Kč (dále jen jako „smlouva o zápůjčce“). Tato zápůjčka měla být žalovaným spolu s úrokem za její poskytnutí splacena ve 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč počínaje měsícem březnem 2017. Žalovanému byla dne , datum, vyplacena na účet, který uvedl ve smlouvě o zápůjčce, částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni následující platby: dne , datum, částku ve výši 4 482 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byla zápůjčka zesplatněna. Žalobkyně své nároky vyplývající ze smlouvy přehodnotila a přepočítala uvedenou zápůjčku, jako by byla úročena sazbou 9,55 % p.a., což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Výsledný dluh na jistině činí částku 26 177,34 Kč. K tomu žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení a dále obvyklý úrok ve výši 9,55 % p. a. z této částky od , datum, do zaplacení. V čl. 6.1. písm. a) a b) smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní je smluvní pokuta 8 % z výše splátky (tj. 4.573*0,08=365,84) a při prodlení splátky o více než 30 dní je smluvní pokuta 13 % z výše splátky (tj. 4.573*0,13=594,49). Za prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, a byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši 365,84 Kč, tak smluvní pokuta ve výši 594,49 Kč. Za prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, byla uplatněna pouze smluvní pokuta ve výši 365,84 Kč. Celkem tak smluvní pokuty činí 1 326,52 Kč. Žalobkyně na smluvních pokutách, po zaokrouhlení dolů dle vystavených penalizačních faktur, požaduje částku 1 325 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné pohledávky ve smyslu § 142a o.s.ř. vyzván dne , datum, , kdy byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné pohledávky.2. Žalobkyně dále doplnila, že mezi stranami jako podnikateli byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Tato smlouva není smlouvou spotřebitelskou a neřídí se tedy ani zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce jakožto fyzická osoba podnikatel, přičemž tuto skutečnost potvrdil uvedením identifikačního čísla a sídla v této smlouvě. Pokud by se jednalo o spotřebitele, tak by byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalobce nabízí spotřebitelům. Výše uvedená skutečnost vyplývá dále mj. z toho, že na smlouvě o zápůjčce je uvedeno nejen identifikační číslo a sídlo žalovaného, ale i to, že zápůjčka je poskytována na podnikatelské účely vydlužitele (žalovaného) (oddíl II., čl. 1.6. smlouvy o zápůjčce) a je zde odkaz na sídlo (oddíl II., čl. 4.2. smlouvy o zápůjčce), odkaz na zákon o obchodních korporacích (oddíl II., čl. 5.1. písm. e) smlouvy o zápůjčce), odkaz na sídlo a IČO (oddíl II., čl. 7.1. smlouvy o zápůjčce), odkaz na podnikatelskou činnost vydlužitele (oddíl II., čl. 8.1. písm. a) až e), 8.2. smlouvy o zápůjčce), závazek nečinit zhoršující změny v podnikání (oddíl II., čl. 9.1. smlouvy o zápůjčce). Z oddílu II., čl. 13.5. smlouvy o zápůjčce dále vyplývá, že vydlužitel (žalovaný) potvrdil, že poskytnuté peněžní prostředky budou použity pro potřebu podnikání vydlužitele. O charakteru smluvního vztahu tedy nemůže být jakýchkoliv pochyb, neboť podnikatelský charakter smlouvy je prodchnut celou uzavřenou smlouvou o zápůjčce. Žalobkyně při hodnocení schopnosti splácet zápůjčku vycházela z údajů uvedených klientem (žalovaným) a žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit si všechny údaje sdělené klientem. Žalobkyně odkazuje taktéž na smluvní ujednání ke smlouvě o zápůjčce (čl. 5. odst. 5.1.), kde povinná strana prohlásila a svým podpisem stvrdila, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoliv žaloba, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkonu rozhodnutí, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebylo proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku.3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně odmítá v celém rozsahu. Proti žalovanému byla pro vymožení pohledávky žalobkyně vedena exekuce soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, (dále jen „soudní exekutor“), pod sp. zn. , spisová značka, , a to na základě nezpůsobilého exekučního titulu, nicotného rozhodčího nálezu č. j. , spisová značka, rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „rozhodčí nález“ či „exekuční titul“). Exekuce byla pravomocně zastavena pro nepřípustnost dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to usnesením Okresního soudu v Olomouci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, (dále jen „Usnesení“), což bylo i potvrzeno usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Olomouci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, (dále jen „Usnesení odvolacího soudu“). Předmětná exekuce byla zastavena z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „Smlouva o úvěru“) pro rozpor s dobrými mravy, jakož i nedostatku pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález. Žalovaný tímto rozporuje výši úroku 9,55 % p. a., kterou žalobkyně ve svém návrhu nárokuje, když je nutné konstatovat, že žalobkyni daný nárok nevznikl, neboť Smlouva o úvěru včetně sjednané úrokové sazby byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a je neplatná. Dané platí také o výši smluvních pokut 1 325 Kč. Pokud jde o výslednou jistinu ve výši 26 177,34 Kč, tak ještě před samotným nařízením exekuce žalovaný žalobkyni uhradil celkem 4 482 Kč. Žalovaný má tak za to, že výsledná jistina vzhledem k tomu, že ji žalobkyně na základě neplatné Smlouvy o úvěru poskytla částku ve výši 30 000 Kč, činí celkem 25 518 Kč. Žalovaný má však za to, že nárok žalobkyně je již promlčen. Žalovaný upozorňuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž jako účastník vystupovala žalobkyně. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že byla-li exekuce zastavena z jiného důvodu, než pro neplatnost rozhodčí smlouvy či doložky pro její netransparentnost (tj. např. pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy) a nedošlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu postupem podle ustanovení § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, pak rozhodčí nález má stále účinky pravomocného rozhodnutí. V případě žalovaného byla exekuce zastavena z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Do dnešního dne nebyl rozhodčí nález ve věci žalovaného zrušen a ani nebyla žalobkyní podána žaloba na jeho zrušení. Ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu žaloba žalobkyně nemůže obstát, neboť je zde mimo jiné překážka věci rozhodnuté. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, Smlouvu o zápůjčce. Téhož dne uzavřel žalovaný s žalobkyní i Rozhodčí smlouvu, v níž bylo ujednáno, že případné spory ze smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení (dále jen „Rozhodčí smlouva“). Žalovaný v době uzavření Smlouvy o půjčce měl sice podnikatelské oprávnění, čehož žalobkyně využila, Smlouvu však neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti, ale prostředky z půjčky měla v úmyslu použít především pro svou osobní potřebu, což také učinil. Žalobkyni oslovil jako spotřebitel se zájmem o spotřebitelský úvěr, avšak k podpisu mu byla nabídnuta smlouva pro podnikatele. K danému došlo patrně proto, že při zjišťování příjmů uvedl, že má příjmy z podnikání. Žalobkyně tedy zjistila, že žalovanému může podstrčit smlouvu pro podnikatele, avšak ten o takovou smlouvu nikdy neprojevil zájem a s žalobkyní jednal jako spotřebitel a chtěl spotřebitelský úvěr. Je tak evidentní, že nikoliv spotřebitelskou smlouvu uzavřel za situace, do které byla uvedena žalobkyní. Žalobkyně tedy pouze využila (zneužila) skutečnost, že žalovaný má přidělené IČO k tomu, aby s ním uzavřela smlouvu jako s podnikatelem, a tím mu nejen upřela práva spotřebitele, kterým žalovaný v tomto vztahu ve smyslu ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), skutečně je, ale zároveň obešla požadavky, které na ní klade zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a smlouvu zatížila nepřiměřenými úroky a smluvními pokutami. Ze Smlouvy vyplývá, že poplatek za půjčení jistiny 30 000 Kč činí 24 876 Kč, tj. celková částka splatná klientem měla být 54 876 Kč splatná ve 12 měsících. Žalovaný má za to, že Smlouva je neplatná a v rozporu s dobrými mravy, když úroková sazba překračovala 129 % p. a., když úrok ve výši 129,39 % p. a. se zjevně příčí dobrým mravům, resp. se musí příčit dobrým mravům odměna ve výši 24 8