20 C 1/2024-73 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 16 009 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 20. 1. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 19. 2. 2023 spolu s poplatkem ve výši 3 413 Kč. Žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti nezaplatil, a proto mu vznikla rovněž povinnost uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč za písemné upomínky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 10 500 Kč od 20. 2. 2023 do 28. 11. 2023, tedy smluvní pokutu ve výši 2 951 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného na částku 2 096 Kč. Předmětem žaloby je jistina ve výši 10 500 Kč, poplatek ve výši 3 413 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 096 Kč2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává v plném rozsahu, když žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce neprověřila řádně schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčkou splácet, kdy uvedená smlouva je tak neplatná. Žalovaný navrhl, aby mu soud uložil zaplatit dlužnou jistinu poníženou o platby žalovaného ve výši 1 400 Kč, tedy částku 9 100 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítnul.3. Žalobkyně podáním ze dne 5. 2. 2024 vzala žalobu částečně zpět co do částky 9 409 Kč včetně příslušenstvím, soud tedy řízení v rozsahu zpětvzetí učiněném žalobkyní zastavil dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř.4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 1. 2023 a z VOP, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 1. 2023 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 413 Kč do 19. 2. 2023.6. Z výpisu z účtu, že žalovaný zápůjčku ve výši 10 500 Kč čerpal dne 20. 1. 2023 na účet č. , č. účtu, .7. Z nesporných skutkových tvrzení účastníků, že žalovaný na zápůjčku zaplatil částku 1 400 Kč.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 11. 2023 a z podacího lístku, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 20. 11. 2023 odeslaným doporučeně dne 20. 11. 2023 k úhradě dlužné částky do tří dnů.9. Z upomínek soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť ze samotných upomínek není zřejmé, zda vůbec a kdy byly žalovanému odeslány.10. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 1. 2023 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 413 Kč do 19. 2. 2023. Žalovaný na zápůjčku zaplatil částku 1 400 Kč. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 20. 11. 2023 odeslaným doporučeně dne 20. 11. 2023 k úhradě dlužné částky do tří dnů.12. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.14. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.15. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.16. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.18. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.22. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.23. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů, když k důkazu o posouzení úvěruschopnosti nepředložila žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o svém důkazním břemenu. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, v tomto řízení neu