28 C 121/2023-54 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 814,93 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 19. 10. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, s poslední splátkou splatnou dne 19. 12. 2022. Žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas, neboť uhradil pouze částku v celkové výši 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacené jistiny ve výši 12 814,93 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 814,93 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 142,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 215,26 Kč a smluvní pokuty ve výši 346 Kč podle odst. 4 smlouvy z nesplacené jistiny za období od 20. 12. 2022 do 15. 1. 2023. Žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: -) z žádosti o úvěr ze dne 19. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný zažádal [právnická osoba] o úvěr ve výši 30 000 Kč, splatný ve 14 měsíčních splátkách, v žádosti uvedl údaje o svém zaměstnavateli, své měsíční příjmy a výdaje, a že k doložení svých příjmů předložil výplatní pásky; -) ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19. 10. 2021, formuláře pro standardní informace a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] se zavázala žalovanému poskytnout hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu s náklady úvěru ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč; -) z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a byl vyzván, aby do 10 dnů ode dne obdržení dopisu uhradil dlužnou částku, přičemž dopis mu byl zaslán 10. 2. 2023; -) z pracovní smlouvy ze dne 26. 3. 2021 bylo zjištěno, že ji žalovaný jako zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem [právnická osoba] se dnem nástupu 6. 4. 2021 na dobu určitou do 31. 12. 2021; -) z potvrzení o příchozí platbě, že [anonymizováno] stavební zaslala na (v potvrzení) blíže uvedený účet částku 17 083 Kč jako mzda na účet; -) z potvrzení o odchozí platbě, že částka ve výši 200 Kč označená jako úhrada exe byla zaslána na (v potvrzení) blíže uvedený účet; -) z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2023 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 2. 6. 2023, přičemž výzva mu byla zaslána dne 29. 5. 2023. 4. Z uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 19. 10. 2021 smlouvu o úvěru na základě žádosti žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl své osobní údaje, dále údaje o svém zaměstnavateli a údaje o příjmech a výdajích. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč v hotovosti, což žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem, zaslaným dne 10. 2. 2023. Uvedeným dopisem byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě. 5. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka. 14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdkyně provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 201