14 C 85/2026-101 – Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 29 136 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, , zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka , Anonymizováno, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , Anonymizováno, , zapsané v obchodním rejstříku vedeným Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka , Anonymizováno, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr v původní výši 20 000 Kč, žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a načerpala úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná se dostala prokazatelně do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 9 136 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 29 136 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku 9 136 Kč nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Přirůstání smluvního úroku k jistině bylo sjednáno v úvodních ustanoveních smlouvy na str. 1., původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne , datum, převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne vrácen.2. Dále se žalobkyně k výzvě soudu vyjádřila tak, že dle obchodních podmínek dostupných na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně https://www., Anonymizováno, .cz/obchodni-podminky/, na které odkazuje úvěrová smlouva a které žalobkyně rovněž dokládá v příloze tohoto přípisu, byla žalovaná informována v odst. 7.11., že na základě ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru může věřitel coby poskytovatel spotřebitelského úvěru nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, pokud je to nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná dále podle odst. 7.12. OP souhlasila, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, z. s. p. o., CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, z. s. p. o. a CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a. s. v souladu s čl. 8 OP. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaná dle odst. 1.2. OP prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích dluhů a povinností.3. Žalovaná se ve věci vyjádřila následujícím způsobem:4. „Žalovaný nárok uznávám pouze zčásti. Nejde dle mého názoru o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, nýbrž o nárok na vypořádání, resp. vrácení bezdůvodného obohacení. Uvedený závěr dovozuji ze skutečnosti, že výše uvedená úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Tato neplatnost je dána vedle samotného nedostatku právního jednání samotného dále dvěma skutečnostmi, a to hrubým rozporem parametrů úvěrových smluv s dobrými mravy, a nesplněním povinnosti věřitele (žalobkyně) posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované). V době sjednání smlouvy jsem nedokázala správně vyhodnotit svoje možnosti a ani podmínky velmi složitě konstruované smlouvy. Na rizika spojená s plněním smluvních závazků jsem při jejím uzavírání nebyla nikterak upozorněna. Domnívám se, že v tomto směru zcela selhalo odborné posouzení mé úvěruschopnosti. Po konzultaci s dluhovým poradcem neziskové organizace, který mi její skutečný obsah a dopady vysvětlil, se domnívám, že daná smlouva je neplatná, jelikož jsou v první řadě parametry uvěrové smlouvy v hrubém rozporu s dobrými mravy, nadto žalobkyně nesplnila svoji povinnost prověřit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka. Se společností jsem dle tvrzení žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, , na základě které mi bylo vyplaceno 20 000 Kč. Do dnešního dne bylo na tuto smlouvu uhrazeno celkem 10 920 Kč. Při uzavírání smlouvy se společností jsem nedokázala realisticky vyhodnotit moji finanční situaci, porozumět smluvním podmínkám a jejich dopadům. Na rizika spojená s plněním smluvních závazků mě při uzavírání nikdo neupozornil. S předchůdkyní žalobkyně jsem se před podáním žaloby snažila situaci řešit smírnou cestou. Za tímto účelem jsem předchůdkyni žalobkyně kontaktovala s návrhem na smír a snahou nalézt oboustranně přijatelné smírné řešení. Současně uvádím, že zbývající úvěrové závazky vůči této společnosti v současné době řeším prostřednictvím řízení před Finančním arbitrem České republiky, kde probíhá posouzení oprávněnosti úvěruschopnosti a dalších okolností jednotlivých závazků. Domnívám se, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k selhání odborného posouzení mé úvěruschopnosti. Konkrétně mám za to, že právní předchůdkyně žalobkyně podstatně porušila zákon č. 251/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), který jí v § 86 odst. 1 ukládá povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jelikož tak žalobkyně nepředložila žádné důkazy dokládající, zda a případně jakým způsobem byla před poskytnutím úvěru ověřena má schopnost úvěr splácet, mám za to, že neunesla důkazní břemeno ve smyslu výše uvedeného a že je nutno učinit závěr, že k řádnému posouzení mé úvěruschopnosti nedošlo, pročež je žalovaná smlouva absolutně neplatná. Mám za to, že v mém případě nebyly ze strany žalobkyně podmínky odborné péče při ověřování úvěruschopnosti naplněny. Důsledkem neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele (nebo neposouzení řádného) je neplatnost smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ, a to neplatnost absolutní. S ohledem na výše zmíněné mám za to, že je daná úvěrová smlouva, která byla uzavřena podle spotřebitelského zákona, absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a pro neposouzení mé schopnosti úvěr splácet a strany se tudíž musí vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení. Navrhuji, aby částka ve výši 10 920 Kč, kterou jsem doposud uhradila, byla v plné výši započítána na úhradu jistiny. Navrhuji, abych splatila pouze zbývající neuhrazenou část jistiny ve výši 9 080 Kč v měsíčních splátkách a ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta. Žádám soud, aby smlouvu jako takovou posoudil a rozhodl o její neplatnosti jako celku. Co se týče úroků z prodlení a sankcí, které žalobkyně požaduje zaplatit jako příslušenství nároku, se domnívám, že jelikož jde na straně žalobkyně o nárok nikoli z úvěrové smlouvy, ale z bezdůvodného obohacení, měl se počátek běhu promlčení doby vydání bezdůvodného obohacení v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu 33 Cdo 3575/2021 ze dne 20. 4. 2022 datovat ode dne, kdy bylo postaveno najisto, kolik a jak má být hrazeno, protože až od tohoto okamžiku došlo k prodlení „Obecně shrnuto ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěru.(bod 17 rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3575/2021 ze dne 20. 4. 2022).“5. Z listinných důkazů soud učinil