Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 621 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela se žalovaným dne 24. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, jednotlivé platby byly právní předchůdkyní žalobkyně zaslány žalovanému bezhotovostně na jeho účet č. , č. účtu, s VS , var. symbol, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, tento žalobkyně požaduje za 1 měsíc, dále pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 26. 10. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě dluhu, a to v souladu s ujednáním ve smlouvě. Žalovaný se dostal do prodlení dne 27. 10. 2024, žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně do data odeslání předžalobní výzvy dne 10. 2. 2026. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka postoupena ke dni 23. 1. 2026 na žalobkyni. Pohledávka žalobkyně za žalovaným činila jistinu ve výši 20 000 Kč, smluvní úrok ve výši 8 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 9 440 Kč, po zohlednění dílčích splátek žalovaného v celkové výši 6 819 Kč požadovala žalobkyně částku 20 000 Kč nesplacené jistiny, smluvního úroku ve výši 8 000 Kč a část nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 621 Kč, a to včetně příslušenství. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2026.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.3. Žalobkyně ani žalovaný se nedostavili k jednání soudu, čímž se zbavili práva být poučeni ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ID úvěru , Anonymizováno, a všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, jako věřitel se zavázala žalovanému jako klientovi poskytnout opakovaně na jeho účet č. , č. účtu, celkovou výši úvěru (limit) 10 000 Kč s měsíční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 %. Výše RPSN úvěru činila 5 514 %. Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu neurčitou. Splatnost poskytnutého úvěru byla sjednána tak, že úrok se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku za období předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaný nejpozději ke dni ukončení smlouvy s tím, že žalovaný vrátí poskytnuté finanční prostředky v době dohodnuté ve smlouvě, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dále se smluvní strany dohodly, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením jakékoli splátky úroku v den splatnosti nebo neuhradí úvěr v termínu splatnosti, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je v prodlení. Dále se smluvní strany dohodly, že v případě, že žalovaný se ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splatného závazku, má toto prodlení důsledky spočívající v tom, že je žalovaný povinen platit úrok z prodlení a smluvní pokutu, dále uhradit účelně vynaložené náklady na úkony spojené s vymáháním pohledávky a v případě, že žalovaný neuhradí závazek, s jehož úhradou je v prodlení, ani do 30 dnů od písemné výzvy, stává se celý úvěr okamžitě splatným. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník.- Z kopie OP žalovaného soud zjistil, že si právní předchůdkyně žalobkyně opatřila za účelem ověření totožnosti kopii OP náležejícího žalovanému.- Z potvrzení o provedených platbách společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru byla zaslána pod VS , var. symbol, dne 24. 6. 2024 částka 10 000 Kč a 2. 7. 2024 částka 10 000 Kč.- Ze sdělení , banka, ., bylo zjištěno, že jediným majitelem a osobou s dispozičními oprávněními k účtu č. , č. účtu, byl v období od 1. 6. 2024 do 31. 10. 2024 žalovaný.- Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 26. 10. 2024, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že vzhledem k opakovanému poručování smluvních podmínek, vyplývajících ze smlouvy o úvěru, došlo k zesplatnění jeho zápůjčky, a to dne 26. 10. 2024 a celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 47 563,53 Kč.- Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 včetně příloh, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026 a podacího lístku bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek upravující postupování pohledávek, která má postupitel, vzniklých ze smluv o zápůjčce. Postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovaným specifikovaná č. smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , jménem a příjmením žalovaného a dlužnou částkou ve výši 58 944,01 Kč. Následně byla mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek upravující postupování pohledávek, která má postupitel, vzniklých ze smluv o zápůjčce. Postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovaným specifikovaná č. smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , jménem a příjmením žalovaného a dlužnou částkou ve výši 58 944,01 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 2. 2026, odeslaným dne 10. 2. 2026.- Z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2026 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 58 944,01 Kč s příslušenstvím a nákladů právního zastoupení do tří dnů. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 10. 2. 2026.5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel zavázala žalovanému jako klientovi poskytnout na jeho účet č. opakovaně na jeho účet č. , č. účtu, celkovou výši úvěru (limit) 10 000 Kč s měsíční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 %. Výše RPSN úvěru činila 5 514 %. Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný uhradil v dílčích splátkách celkem částku 6 819 Kč, avšak nehradil úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně po opakovaných upomínkách, na které žalovaný nereagoval, ke dni 26. 10. 2024 celý úvěr zesplatnila. Na účet žalovaného č. , č. účtu, byla pod VS , Anonymizováno, dne 24. 6. 2024 částka 10 000 Kč a dne 2. 7. 2024 částka 10 000 Kč. Dne 23. 1. 2026 došlo k postoupení žalované pohledávky ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, . a z ní na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 2. 2026, který byl odeslán dne 10. 2. 23026. Současně byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný dosud na svůj dluh, vyjma výše uvedených dílčích plateb, žalobkyni ničeho neuhradil.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojilali se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.14. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně (respektive právní předchůdkyně žalobkyně) dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když v této souvislosti soudu nepředložila žádný důkaz. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle § 87 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně uvedených přímo v žalobě vyplynulo, že žalovaný učinil dílčí splátky v celkové výši 6 819 Kč, soud tedy vychází z toho, že žalovaný nadále dluží zbývající část jistiny, a to částku 13 181 Kč. Žalovaný byl v rámci řízení zcela pasivní, v řízení sám nenamítal žádné další vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené jistiny ve výši 13 181 Kč, a to po zohlednění dílčích splátek učiněných žalovaným. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní.16. Ve zbylé části soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. zamítl. V souladu se závěry Nejvyššího soudu pak soud žalobkyni nepřiznal ani požadované zákonné úroky z prodlení, neboť nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).17. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně více úspěšným účastníkem byl žalovaný, avšak dle obsahu spisu tomuto žádné náklady řízení nevznikly.