Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 47 860 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“), uzavřela se žalovanou dne 3. 2. 2025 Smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 30 000 Kč, dlužná část smluvního úroku ve výši 40 % ročně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru a smluvní pokuta ve výši 5 860 Kč za období od 6. 6. 2025 do 2. 6. 2026 ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu. Žalovaná byla před uzavřením smlouvy lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, NRKI, BRK1.2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřil v rámci svého podání ze dne 29. 7. 2026 doručeném soudu dne 1. 8. 2026. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobní nárok uznává pouze co do části odpovídající dosud nesplacené jistině. Tvrdila, že smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená dne 3. 2. 2025 je absolutně neplatná, a to jednak pro rozpor sjednaných podmínek, zejména výše RPSN, s dobrými mravy, jednak pro nesplnění povinnosti věřitele řádně posoudit její úvěruschopnost. Dále zpochybnila samotné uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s tím, že žalobkyně podle jejího názoru neprokázala, že vyslovila souhlas právě s předloženým zněním smlouvy. Uvedla, že na poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč dosud uhradila částku 5 000 Kč, před podáním žaloby se pokoušela věc řešit smírně a následně podala návrh na zahájení řízení u finančního arbitra. Navrhla, aby soud posoudil smlouvu jako neplatnou, započetl uhrazenou částku na jistinu, uložil jí povinnost uhradit pouze zbývajících 25 000 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně a ve zbytku žalobu zamítl. Současně namítla nedůvodnost požadovaných úroků, příslušenství a nákladů řízení a navrhla postup podle § 150 o. s. ř. i aplikaci pravidel pro určování náhrady nákladů u formulářových žalob.3. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu dne 18. 8. 2026, k jednání se tedy nedostavila, čímž se zbavila práva být poučena ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . jako úvěrující se zavázala žalované jako úvěrované poskytnout dne 3. 2. 2025 peněžní prostředky ve výše 30 000 Kč, úvěr byl sjednán v podobě tzv. revolvingového úvěru s tím, že je možné ho čerpat opakovaně až do úvěrového limitu 30 000 Kč s měsíční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 %. Výše RPSN úvěru činila 5 518,07 %. Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu neurčitou. Splatnost poskytnutého úvěru byla sjednána tak, že úrok se žalovaná zavázala hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a jistinu splatí žalovaná nejpozději ke dni ukončení smlouvy s tím, že žalovaná vrátí poskytnuté finanční prostředky v době dohodnuté ve smlouvě, jinak do měsíce ode dne, kdy byla o vrácení požádána. Dále se smluvní strany dohodly, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, dále uhradit účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením žalované a zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem. Dále se smluvní strany dohodly, že v případě, že žalovaná bude v prodlení s úhradou částky dle smlouvy, úvěrující ji musí vyzvat k úhradě dlužné částky a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů, pro případ prodlení žalované po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník.- Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí ve vlastním bytě s hypotékou, je zaměstnaná jako , Anonymizováno, ve , označení zaměstnavatele, s měsíčním příjmem 44 007 Kč a její měsíční výdaje činí 4 860 Kč, není proti ní vedena exekuce ani insolvenční řízení a souhlasila se zpracováním osobních údajů, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a s podmínkami smlouvy.- Z potvrzení o provedené platbě společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že na účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru byla zaslána pod VS , var. symbol, dne 3. 2. 2025 částka 30 000 Kč.- Ze sdělení , banka, ., a výpisů z účtů za období únor 2025 až červen 2025 bylo zjištěno, že jediným majitelem a osobou s dispozičními oprávněními k účtu č. , č. účtu, byla v období od 1. 2. 2025 do 30. 6. 2025 žalovaná a dále, že dne 3. 2. 2025 byla na účet žalované připsána částka 30 000 Kč s poznámkou , Anonymizováno, čerpání ze dne 3. 2. 2026, VS , var. symbol, .- Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 5. 6. 2025, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek, vyplývajících ze smlouvy o úvěru, došlo k zesplatnění jejího úvěru, a to dne 5. 6. 2025 a celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 82 272,99 Kč.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026 včetně příloh, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 5. 2026 a podacího lístku bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek upravující postupování pohledávek, která má postupitel, vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru. Postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovanou specifikovaná Loan ID 94469, RČ, jménem a příjmením žalované a dlužnou částkou ve výši 92 782 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 30. 5. 2026, odeslaným dne 2. 6. 2026.- Z předžalobní výzvy ze dne 30. 5. 2026 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byl právní zástupkyní žalobkyně vyzvána k úhradě částky 92 782 Kč s příslušenstvím a nákladů právního zastoupení do tří dnů. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 2. 6. 2026.- Z přehledu transakcí (č.l. 101) soud zjistil, že žalované byla vyplacena právní předchůdkyní žalobkyně částka 30 000 Kč a že žalovaná na ni uhradila celkem částku 5 000 Kč, a to částku 1 500 Kč dne 15. 5. 2025, částku 1 500 Kč dne 4. 6. 2025 a částku 2 000 Kč dne 11. 7. 2025.- Z návrhu na zahájení řízení ze dne 12. 6. 2026 a návrhu smírného řešení ze dne 20. 4. 2026 soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.- Z výpovědi žalované u jednání dne 25. 8. 2026 soud zjistil, že žalovaná má od roku 2025 ze zdravotních důvodů snížený pracovní úvazek na 0,7 a v současnosti jsou na její příjem vedeny 3 exekuce, zůstává ji poté měsíčně cca 20 000 Kč na její výdaje, byt, který uváděla v žádosti úvěr, musela již v roce 2024 prodat a v současnosti bydlí v nájmu, kde hradí cca 10 000 Kč měsíčně. Na ostatní výdaje jí tedy zbývá max. 10 000 Kč měsíčně.5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 3. 2. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala žalované jako úvěrované poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, úvěr byl sjednán v podobě tzv. revolvingového úvěru s tím, že je možné ho čerpat opakovaně až do úvěrového limitu 30 000 Kč s měsíční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 %. Výše RPSN úvěru činila 5 518,07 %. Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu neurčitou. Na účet žalované č. , č. účtu, byla dne 3. 2. 2025 připsána částka 30 000 Kč s poznámkou , Anonymizováno, čerpání ze dne 3. 2. 2026 VS , var. symbol, . Žalovaná uhradila v dílčích splátkách celkem částku 5 000 Kč, a to částku 1 500 Kč dne 15. 5. 2025, částku 1 500 Kč dne 4. 6. 2025 a částku 2 000 Kč dne 11. 7. 2025, avšak nehradila úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně po opakovaných upomínkách, na které žalovaná nereagovala, ke dni 5. 6. 2025 celý úvěr zesplatnila. Dne 29. 4. 2026 došlo k postoupení žalované pohledávky ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 30. 5. 2026, který byl odeslán dne 2. 6. 2026. Současně byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná dosud na svůj dluh, vyjma výše uvedených dílčích plateb, žalobkyni ničeho neuhradila. Žalovaná má od roku 2025 ze zdravotních důvodů snížený pracovní úvazek na 0,7 a v současnosti jsou na její příjem vedeny 3 exekuce, na její výdaje jí zůstává cca 20 000 Kč měsíčně, z čehož hradí nájem za byt, ve kterém bydlí částkou cca 10 000 Kč měsíčně, na ostatní výdaje jí zbývá maximálně částka 10 000 Kč měsíčně.Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy v tomto směru, avšak žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že řádně a úplně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalované úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu),a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojilali se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.14. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně (respektive právní předchůdkyně žalobkyně) dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, když k posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ zkoumat úvěruschopnost žalované, když v této souvislosti soudu nepředložila žádný důkaz. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle § 87 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 30 000 Kč. Ze skutkových tvrzení žalované a z přehledu transakcí doložených žalovanou má soud za prokázáno, že žalovaná učinila dílčí splátky v celkové výši 5 000 Kč, soud tedy vychází z toho, že žalovaná nadále dluží zbývající část jistiny, a to částku 25 000 Kč. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené jistiny ve výši 25 000 Kč, a to po zohlednění dílčích splátek učiněných žalovanou. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. Co se týče lhůty k plnění vycházel soud z kritérií dle ust. § 87 odst.1, 2 z. č. 257/2016 Sb.. Soud tedy posuzoval možnosti žalované plnění uhradit, přičemž vycházel zejména ze sdělení žalované u jednání dne 25. 8. 2026, kdy uvedla, že by byla schopna splácet částku 1 500 Kč měsíčně s tím, že od loňského roku má ze zdravotních důvodů snížený pracovní úvazek na 0,7 a v současnosti jsou na její příjem vedeny 3 exekuce. Zůstává ji poté měsíčně cca 20 000 Kč na její výdaje s tím, že byt, který uváděla v žádosti úvěr, musela již v roce 2024 byt prodat, v současnosti tedy bydlí v nájmu v bytě, kde hradí cca 10 000 Kč měsíčně. Na ostatní výdaje jí tedy zbývá max. 10 000 Kč, z tohoto důvodu není schopná splácet částku vyšší než 1 500 Kč měsíčně s tím, že její výplatní termín mzdy je mezi 13. až 15. dnem v měsíci, ideálně tedy pokud by mohla splácet splátky od 20. dne v měsíci. Soud tuto výši splátek považuje za adekvátní, jak s ohledem na tvrzené možnosti žalované, tak i k výši částky a době jejího vyplacení žalobkyni, které tak bude dlužná jistina splacena do 17 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.17. Ve zbylé části soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. zamítl. V souladu se závěry Nejvyššího soudu pak soud žalobkyni nepřiznal ani požadované zákonné úroky z prodlení, neboť nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobou byla žalobkyní požadovaná částka 47 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení (kapitalizováno ke dni rozhodnutí 25. 8. 2026, což činí 6 158,47 Kč) = celkem tedy částka 54 018,47 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 25 000 Kč, což je úspěch 46,28 %, v ostatním byla žaloba zamítnuta, tj. 22 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení (kapitalizováno ke dni rozhodnutí 25. 8. 2026, což činí 6 158,47 Kč) = 29 018,47 Kč, což činí úspěch žalované ve výši 53,72 %. Procesní úspěch žalované tak činí 7,44 % oproti úspěchu žalobkyně, tedy v nepatrné části, za této situace soud tedy rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.