Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 22. 12. 2025 zaplacení částky 32 160 Kč se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení z titulu uzavření smlouvy na portále , webové stránky, . o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 4. 2025 ve znění VOP společností , právnická osoba, . po prověření úvěruschopnosti žalovaného, na základě které byl žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnut úvěr ve formě prodloužení splatnosti předcházejícího spotřebitelského úvěru žalovaného pod č. , hodnota, ze dne 8. 4. 2025 ve znění čl. 6 VOP v částce 20 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit jednorázově nejpozději do 18. 5. 2025. Žalovaný svoji povinnost nesplnil, dostal se do prodlení dnem 19. 5. 2025, tudíž žalobkyně požaduje zaplatit i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč až do jejího úplného zaplacení, dále smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1 % z jistiny úvěru od 19. 5. 2025 do 22. 12. 2025 v částce 4 360 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 200 Kč a úrok ve výši 600 kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 se stala právním nástupcem věřitele společnost , právnická osoba, a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2025 žalobkyně.2. Žalovaný namítl, že úvěrová smlouva je v rozporu s dobrými mravy, když RPSN je vysoké, dále pak nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, který má 4 nezl. děti s měsíčním výdajem 12 000 kč a výdajem na nájem ve výši 11 000 Kč, dále pak byl obesílán na adresu, kde se nezdržuje, přičemž má datovou schránku, která nebyl žalobkyní využita.3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že:- výpisy z účtu žalovaného, předsmluvním formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 4. 2025, vyhodnocení příjmových a výdajových poměrů žalovaného vč. počtu vyživovaných osob, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 4. 2025, VOP , potvrzením o platbě ze dne 8. 4. 2025 – společnost , právnická osoba, . a žalovaný po řádném posouzení úvěruschopnosti vycházejícím z údajů uvedených žalovaným, jakožto podkladů k posouzení příslušného období ohledně příjmů a výdajů vč. rodinných poměrů a počtu vyživovaných osob v bezprostředně předcházejícím období ke dni poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč dne 8. 4. 2025 dle smlouvy č. , hodnota, uzavřeli dne 17. 4. 2025 úvěrovou smlouvu , číslo, ve znění VOP, která představovala prodloužení splatnosti pohledávky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, do 18. 5. 202 v původní výši 20 000 Kč, vyplacené žalovanému dne 8. 4. 2025 ve prospěch jeho účtu č. , č. účtu, , při zápůjční úrokové sazbě 36,5 % p. a., tj. ve výši 600 Kč za úroky, poplatek za úvěr ve výši 7 200 Kč při RPSN 5395,28 %, kdy celková výše splatné pohledávky činila 27 800 Kč. Pro případ porušení platební povinnosti strany sjednaly smluvní pokutu ve výš 0,1 % denně z dlužné jistiny, max. však v součinu 0,5 % a celkové výše úvěru. Současně strany sjednaly pro případ prodlení i zákonný úrok z prodlení. Právo žalovaného na prodloužení termínu splatnosti úvěru na nově zvolené datum vyplývalo z VOP, k uzavření smlouvy o úvěru dojde poskytnutím úvěru klientovi, žalovaný byl současně povinen ohlásit věřiteli změnu trvalého a skutečného pobytu, když poslední adresa byla žalovaným vedena na adrese , adresa- smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025, smlouvou o postoupení pohledávek č. 11/25 ze dne 24. 7. 2025 vč. přílohy– žalobkyně se stala právním nástupcem původního věřitele s účinností od 24. 7. 2025 v vztahu k pohledávce s příslušenstvím k žalovanému- předžalobní výzvou ze dne 14. 8. 2025 vč. podacího lístku - žalobkyně vyzývala žalovaného ke splacení celého dluhu pod hrozbou podání žaloby, a to v souladu s obsahem databáze, kterou vedla ohledně pobytu žalovaného na základě jím poskytnutých informací4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Společnost , právnická osoba, . a žalovaný po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného v bezprostředně předcházejícím období ke dni poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč dne 8. 4. 2025 dle smlouvy č. , hodnota, uzavřeli dne 17. 4. 2025 úvěrovou smlouvu , číslo, ve znění VOP, která představovala prodloužení splatnosti pohledávky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, do 18. 5. 202 v původní výši 20 000 Kč, vyplacené žalovanému dne 8. 4. 2025 ve prospěch jeho účtu č. , č. účtu, , při zápůjční úrokové sazbě 36,5 % p. a., tj. ve výši 600 Kč za úroky, poplatek za úvěr ve výši 7 200 Kč při RPSN 5395,28 %, kdy celková výše splatné pohledávky činila 27 800 Kč. Pro případ porušení platební povinnosti strany sjednaly smluvní pokutu ve výš 0,1 % denně z dlužné jistiny, max. však v součinu 0,5 % a celkové výše úvěru. Současně strany sjednaly pro případ prodlení i zákonný úrok z prodlení. Právo žalovaného na prodloužení termínu splatnosti úvěru na nově zvolené datum vyplývalo z VOP, k uzavření smlouvy o úvěru dojde poskytnutím úvěru klientovi , žalovaný byl současně povinen ohlásit věřiteli změnu trvalého a skutečného pobytu, když poslední adresa byla žalovaným vedena na adrese , adresa, . Žalobkyně vyzývala žalovaného ke splacení celého dluhu výzvou ze dne 14. 8. 2025 pod hrozbou podání žaloby, přičemž výzva byla žalovanému doručována v souladu s obsahem databáze, do níž žalovaný jinou adresu neuvedl . Žalobkyně se stala právním nástupcem původního věřitele s účinností od 24. 7. 2025 v vztahu k pohledávce s příslušenstvím k žalovanému. Žalovaný nereagoval plněním ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.13. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Soud po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení dopěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, proto jí v plném rozsahu vyhověl.15. V řízení bylo prokázáno, že jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy a následnému prodloužení splatnosti původně poskytnutého úvěru na základě uzavřeného závazkového vztahu, který však byl změnou toliko splatnosti poskytnutého úvěru na základě předcházející smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku, když právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazky poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což poté splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky v prodloužené lhůtě splatnosti vrátit. V rámci úvěrové smlouvy se také zavázal uhradit úroky z úvěru a další poplatky. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4.6.2010, č.j. 75Co 75/2010-83, popř. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.) a že dlužník dluhy řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní platbu ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný řádně neplatil, z důvodu platební morálky žalovaného odporující sjednané smlouvě došlo k uplynutí lhůty splatnosti a k povinnosti žalovaného zaplatit celou pohledávku žalobkyni včetně jak sjednaného smluvního úroku za poskytnutí úvěru, tak i dlužných poplatků, k jejichž úhradě se žalovaný zavázal. Bylo tedy na žalovaném, aby tvrdil a prokázal nepravdivost tvrzení žalobkyně, tedy že řádně plnil své peněžité závazky vůči žalobkyni a tudíž nároky žalobkyně jsou zcela bezdůvodnými. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení ničeho netvrdil, načež ani neprokázal, když žalobkyně řádně prozkoumala jeho úvěruschopnost a uzavřená smlouva je zcela platnou, neodporující dobrým mravům, přičemž žalovaný si zavinil sám jím tvrzené nesprávné doručení výzvy na původně zadanou adresu, má žalobkyně zcela nárok na uplatněnou pohledávku včetně zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni jejich splatnosti v rozsahu, jímž je soud zcela vázán, za zcela dán. Kromě uvedených nároků zcela právem žalobkyně jakožto právní nástupce původního věřitele uplatnila i zaplacení smluvního úroku za poskytnutí úvěru a sjednané poplatky, když tyto nároky zcela korespondují se zákonnou úpravou úvěrového vztahu, a dále i nárok na úhradu sjednané smluvní pokuty.16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle procesní úspěšnosti tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu na nákladech řízení ve výši 15 177,80 Kč. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 287 Kč, náklady právního zastoupení ve výši 9 680 Kč podle §7 vyhl.17. č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů za 3 úkony právní služby, 4 x RP v celkové výši 1 800 Kč podle §§14b) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a dále 21 % DPH ve výši 2 410,80 Kč, neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení.18. Místo plnění určil soud k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.