26 C 103/2026-33 – Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci dne 11. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj žalobní nárok odůvodnila tím, že žalovaný byl ve čtyřech případech převezen do záchytné stanice , Anonymizováno, , kde mu byla poskytnuta potřebná lékařská péče a ošetření s následnou nutnou hospitalizací po dobu 24 hodin. Za pobyt a ošetření v záchytné stanici , Anonymizováno, vyúčtovala žalobkyně žalovanému náklady ve výši 3 000 Kč za každý z pobytů. Žalovaný předmětné faktury neuhradil a na předsoudní výzvy žalobkyně nereagoval. Za této situace se proto žalobkyně domáhá svého nároku soudní cestou.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas v žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:- Z výzev ze dne 9. 4. 2025, 27. 5. 2025, 31. 7. 2025, obálek a podacích archů, že žalobkyně zaslala dne 10. 4. 2025 žalovanému výzvu k úhradě částky 3 000 Kč za pobyt v záchytné stanici žalobkyně ve dnech 11. – 12. 11. 2024, dne 28. 5. 2025 zaslala žalovanému výzvu k úhradě částky 6 000 Kč za pobyt v záchytné stanici žalobkyně dne 14. 1. 2025, dne 4. 8. 2025 zaslala žalovanému výzvu k úhradě částky 6 000 Kč za pobyty v záchytné stanici žalobkyně ve dnech 14. 3. a 23. 3. 2025. Výzvy byly zaslány na adresu trvalého bydliště žalovaného.- Z osobních účtů pacienta, z potvrzení o poskytnutí záchytu a z výpočtu skutečných nákladů a kalkulace ceny záchytné stanice, že žalovaný byl ve dnech 11. – 12. 11. 2024, 14. 1. 2025, 14. 3. 2025 a 23. 3. 2025 hospitalizován na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici žalobkyně. Za pobyt a ošetření v záchytné stanici , Anonymizováno, vyúčtovala žalobkyně žalovanému dne 12. 11. 2024, 14. 1. 2025, 14. 3. 2025, 23. 3. 2025 náklady ve výši 3 000 Kč za každý z pobytů, které se staly splatnými dne 20. 11. 2024, 22. 1. 2025, 21. 3. 2025, 31. 3. 2025. Žalovaný vyúčtování převzal a uvedené závazky uznal.4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný byl ve dnech 11. – 12. 11. 2024, 14. 1. 2025, 14. 3. 2025 a 23. 3. 2025 hospitalizován na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici žalobkyně. Za pobyt a ošetření v záchytné stanici , Anonymizováno, vyúčtovala žalobkyně žalovanému dne 12. 11. 2024, 14. 1. 2025, 14. 3. 2025, 23. 3. 2025 náklady ve výši 3 000 Kč za každý z pobytů, které se staly splatnými dne 20. 11. 2024, 22. 1. 2025, 21. 3. 2025, 31. 3. 2025. Žalovaný vyúčtování převzal a uvedené závazky co do důvodu a výše uznal. Úhrady byly splatné nejpozději do osmi dnů ode dne vystavení dokladu. Žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení pohledávky výzvami ze dne 9. 4. 2025, 27. 5. 2025, 31. 7. 2025. Žalovaný dosud žalobkyni ničeho nezaplatil.5. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin.6. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.7. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná a je nutno ji v celém rozsahu vyhovět. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný byl hospitalizován v záchytné stanici žalobkyně ode dne 11. – 12. 11. 2024, 14. 1. 2025, 14. 3. 2025 a 23. 3. 2025. Žalobkyně následně vyúčtovala žalovanému za pobyty a lékařskou péči částku 4 x 3 000 Kč, když dle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. svědčí ošetřované osobě (žalovanému) povinnost hradit vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Žalovaný ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku žalobní pohledávku žalobce co do důvodu a výše uznal, žalobkyně tedy vznik dluhu ani jeho výši v daném řízení prokazovat nemusela, a proto bylo pouze a jen na žalovaném, aby soudu v probíhajícím řízení prokázal, že dluh nevznikl, tento byl splněn či zanikl jinak. Vzhledem k tomu, že žalovaný pro svou procesní pasivitu v průběhu řízení žalobní nárok žalobkyně ani částečně nerozporoval a ani netvrdil jeho (byť částečný) zánik, soud shledává žalobní nárok žalobkyně důvodným a rozhodl výrokem I. rozsudku tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni za pobyt na záchytné stanici částku 4 x 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož výši a stanovení splatnosti žalobkyní soud po přezkoumání shledává zákonu neodporující, odpovídající skutkovým zjištěním soudu. Lhůtu k plnění soud stanovil jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.11. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla žalobkyně plně procesně úspěšná, a proto jí svědčí vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu advokáta ve výši 2 000 Kč (5 x 400 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, 3 x za sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; paušální náhradu účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 5 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad (vyjma soudního poplatku), neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Žalobkyně pak v žalobě požadovala náhradu nákladu řízení nižší, a to 200 Kč za jeden úkon právní služby a 100 Kč za paušální náhradu účelně vynaložených nákladů, celkem tak částku 1 500 Kč + DPH, a z tohoto návrhu soud vycházel. Žalovaný je pak povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 2 815 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně, lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.