26 C 108/2021-58 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplaceném úvěru, který poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], IČO [číslo], sídlem [adresa], žalovanému na základě mezi nimi dne 25. 5. 2019 uzavřené Smlouvy o úvěru [číslo] ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč vrátit věřiteli ve lhůtě platnosti do 25. 7. 2020, a to formou pravidelných 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť úvěr řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží žalovanou částku. Žalovaný na dluh zaplatil pouze 2 000 Kč a jeho dluh na nesplacené části úvěru tak sestává z nezaplacené jistiny, z nezaplaceného poplatku, ze smluvní pokuty, kterou se ve smlouvě žalovaný pro případ prodlení zavázal věřiteli zaplatit a z příslušenství, kterým je smluvní úrok a dále úrok z prodlení z dlužné částky. Žalobkyně nabyla tuto pohledávku za žalovaným na základě postupní smlouvy ze dne 21. 12. 2020. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena původní věřitelkou písemností ze dne 18. 1. 2021, ve které byl žalovaný současně vyzván, aby dluh zaplatil žalobkyni na její bankovní účet ve lhůtě 10 dnů od obdržení této výzvy. Protože žalovaný nereagoval na výzvu právní předchůdkyně žalobkyně a ani na předžalobní výzvu k zaplacení této peněžité pohledávky zaslanou žalobkyní, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. Po výzvě soudu, aby žalobkyně dotvrdila rozhodné skutečnosti ke splnění povinností právní předchůdkyně žalobkyně coby subjektu poskytujícího nebankovní úvěry uložené jí zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru, a k těmto tvrzením označila důkazy, vzala žalobkyně částečně zpět žalobu co do částky 14 389,37 Kč s příslušenstvím, představující dluh na poplatcích a dluh na smluvní pokutě. V tomto rozsahu soud řízení podle § 96 odst. 1., 2 a 4 o. s. ř., zastavil a předmětem řízení tak zůstala pouze částka ve výši 14 442,91 Kč s příslušenstvím představující dluh na jistině a dluh na nákladech s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, to vše povýšeno o příslušenství představující zákonný úrok z prodlení. 4. Soud provedl dokazování a z žádosti o úvěr, formuláře pro standardní informace o SÚ a samotné smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 5. 2019 vzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne 25. 5. 2019 finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč, nejpozději ke dni 25. 7. 2020. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a lze tak vzít za prokázané tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni na poskytnutou částku toliko 2 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a jejich příloh jakož i z oznámení o postoupení pohledávky, jejíž součástí je i výzva k úhradě dluhu ve prospěch žalobkyně, má soud za prokázané tvrzení žalobkyně, že je ve sporu věcně právně legitimována, že byl žalovaný uvědomen o změně v osobě věřitele a že byl vyzván k zaplacení dluhované pohledávky ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny datované 18. 1. 2021. Doručení této listiny, jakož i doručení předžalobní výzvy žalobkyně před podáním žaloby v této věci žalovanému na poslední jeho známou adresu bydliště prokázala žalobkyně poštovními doručenkami (poštovními archy). 5. Provedeným dokazováním dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru žalovanému splnila své povinnosti, které jí vyplývají z § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru, který ukládá poskytovatelům úvěru povinnost před samotným jeho poskytnutím řádně posoudit možnosti úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet. Jestliže žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně tuto zákonnou povinnost splnila, je tvrzená úvěrová smlouva ze dne 25. 5. 2019 uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatným právním úkonem podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a z uvedené smlouvy proto nemohly vzniknout jejím stranám žádné práva a povinnosti, které z obsahu listiny plynou. Na druhou stranu žalobkyně bezpečně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, z nichž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil pouze částku 2 000 Kč a nadále se na úkor věřitele obohatil o částku 13 000 Kč, kterou obdržel bez právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.), a kterou je proto povinen vrátit. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu výzvou právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 8. 2. 2021, u níž se má za to, že byla podle § 573 o. z., třetím pracovním dnem po odeslání doručena žalovanému, a ve které byl vyzván, aby dluh zaplatil do 10 dnů od obdržení této výzvy na účet žalobkyně, která prokazatelně nabyla nesplacenou pohledávku za žalovaným na základě tvrzené postupní smlouvy. Žalovaný na výzvu k úhradě dluhu nereagoval a uplynutím 13. dne ode dne, kdy byla tato listina odeslána, se proto dostal do prodlení se zaplacením dlužné pohledávky. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. 2. 2021 (od prvého dne prodlení se zaplacením peněžitého dluhu) do zaplacení, přičemž nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení posoudil podle § 1968 a 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně, kterým vzala žalobu částečně zpět co do částky 14 389,37 Kč, když o této částce s příslušenstvím bylo řízení následně zastaveno, a s přihlédnutím k přiznané žalované částce 13 000 Kč s příslušenstvím, byla zamítnuta žaloba co do částky 1 442,91 Kč, která měla představovat dluh na nezaplacené části jistiny a dluh na nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. Z žaloby bylo zjištěno, že tento dluh na nákladech spojených s uplatněním pohledávky by měl být nákladem právní předchůdkyně žalobkyně za dvě její osobní návštěvy po 217 Kč u žalovaného, avšak z žalobních tvrzení soud nezjistil, jak žalobkyně k této částce dospěla a z čeho se tato částka skládá. Žalobkyně se svou omluvenou neúčastí u ústního jednání dne 29. 9. 2021 sama zbavila využít dobrodiní soudu formou poskytnutého procesního poučení, aby v tomto rozsahu žalobu doplnila a označila ke svým tvrzením důkazy, čímž by mohla případně odvrátit svůj procesní neúspěch. Částka 1 008,91 Kč, pro kterou soud žalobu zamítl, pak představuje rozdíl tvrzené dlužné jistiny s prokazatelným bezdůvodným obohacením žalovaného o částku 13 000 Kč, kterou je povinen žalobkyni zaplatit. 6. Na základě výše popsaného soud rozhodl o žalobě tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 o. s. ř. ve vztahu k částečnému zpětvzetí žaloby, ve které žalovaný nezavinil, že řízení bylo zastaveno, a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že z větší části procesně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť nebylo ze spisu zjištěno, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. 8. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.