26 C 340/2020-61 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu a doplněnou následným podáním se žalobce domáhal po žalované zaplacení celkem částky 180 784,50 Kč. Tato částka představuje zčásti nedoplatek mzdy za měsíce prosinec 2018 až březen 2019 a zčásti dvouměsíční odstupné, na které mu vzniknul nárok po rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením ze strany žalobce vůči žalované podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Uvedl dále, že u žalované pracoval na základě mezi nimi uzavřené pracovní smlouvy se sjednaným dnem nástupu do práce 8. 10. 2018, a to na pozici dělníka. Mzda mu byla žalovanou vyplacená řádně pouze v měsíci říjnu a listopadu 2018, pak již jeho mzdové nároky uspokojeny nebyly. Od března 2019 byl veden jako uchazeč o zaměstnání u příslušné pobočky úřadu práce. [jméno] [příjmení], který za žalovanou tehdy jednal, mu písemně potvrdil počet odpracovaných dnů, za které nedostal zaplacenou mzdu. 2. Žalovaná, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2019, č. j. [spisová značka] zrušena s likvidací a byl jí jmenován likvidátor v osobě Mgr. [jméno] [příjmení], nárok žalobce neuznala. Uvedla, že je sice nesporné, že žalobce měl sjednaný pracovní poměr se žalovanou, a že existují nevypořádané pracovní pohledávky žalované vůči žalobci, není ale dána najisto výše uplatněného nároku. Ten ani nejde fakticky zjistit, neboť likvidátor nemá k dispozici účetnictví žalované, pracovněprávní evidenci a ani výkaz skutečně odpracované pracovní doby. Žalobce předložil likvidátorovi toliko vlastnoručně evidovanou docházku vyčíslením odpracovaných hodin, ovšem prokazovat dlužnou mzdu na základě této listiny je více než sporné. 3. U ústního jednání se účastníci řízení shodli na většině pro řízení relevantních skutečností. Strany sporu nerozporovaly vznik pracovního poměru žalobce k žalované na základě pracovní smlouvy z 8. 10. 2018, kterýžto den byl zároveň sjednán i jako den nástupu žalobce do práce. Shodli se dále na tom, že podle mzdového výměru, jako přílohy k pracovní smlouvě měl žalobce sjednanou mzdu ve výši 195 Kč/hodina, a že pracovní poměr žalobce k žalované skončil z jeho podnětu okamžitým zrušením ke dni 11. 3. 2019. Za nesporné bylo účastníky označeno i to, že žalovaná nezaplatila žalobci mzdu za dobu od 3. 12. 2018 do 11. 3. 2019. Tyto skutečnosti vyplývají rovněž z listinných důkazů, mj. ze zmíněné pracovní smlouvy, ze mzdového výměru, z potvrzení žalované o zaměstnání žalobce datovaného 3. 11. 2020, jakož i potvrzení [jméno] [příjmení] o odpracované době žalobcem, za kterou mu vznikl nárok na mzdu. 4. Na základě shody žalobce a žalované o dni skončení pracovního poměru žalobce jeho okamžitým zrušením ze strany žalobce a jímž byl den 11. 3. 2019, vzal žalobce žalobu na zaplacení mzdy za dobu od 12. 3. 2019 do 21. 3. 2019 zpět. Řízení bylo v tomto rozsahu podle § 99 odst. 1. odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanským soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastaveno. 5. S ohledem na dobu vzniku žalovaného nároku, byla věc posouzena podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění do novely provedené zákonem č. 32/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1. 7. 2019 (dále jen„ zákoník práce“). 6. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. 7. Podle § 56 odst. 1. písm. b) zákoníku práce, zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu, anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí splatnosti (§ 141 odst. 1). Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení, zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady nebo platu se použije § 67 odst. 3. Podle § 67 odst. 3 zákoníku práce, pro účely odstupného se výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Výpovědní doba činí podle § 51 odst. 1 zákoníku práce, 2 měsíce. 8. Soud posoudil spor podle předestřené právní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně. Bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou existoval pracovněprávní vztah na základě mezi nimi uzavřené pracovní smlouvy, že pracovní poměr žalobce k žalované trval v době od 8. 10. 2018 do 11. 3. 2019, kdy platně jeho pracovní poměr skončil jeho okamžitým zrušením. Žalobci za dobu trvání pracovního poměru k žalované vznikl nárok na zaplacení mzdy za odpracovanou dobu a z důvodu skončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením dále také nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby. 9. Vzhledem k tomu, že žalobci vznikl pracovní poměr k žalované až 8. 10. 2019, nebylo možné pro výpočet průměrného výdělku použít ust. § 353 odst. 1 – 3 zákoníku práce, pročež v rozhodném období (§ 354 odst. 1 zákoníku práce), nevznikl žalobci nárok na mzdu. Při výpočtu náhrady mzdy žalobce bylo proto vycházeno z pravděpodobného výdělku ve smyslu § 355 zákoníku práce. Pokud se týká nárokovaného období měsíců ledna až března 2019, ani zde nebylo možné dospět k výši nároku žalobce podle zákonného ustanovení o průměrném výdělku, pročež dle sdělení likvidátora, neexistuje u žalované žádná evidence pracovní či odpracované doby zaměstnanců, činnost osob v té době jednajících za žalovanou je předmětem trestního řízení a pokud se vůbec nějaká evidence v trestním spisu na policii nachází, tak ta neodráží skutečný stav, neboť evidence byla vyhotovena dodatečně a nekoresponduje s tehdejším faktickým stavem. Z uvedeného důvodu proto nezbylo, než i výši mzdových nároků žalobce za období od měsíce ledna 2019 posoudit rovněž podle příslušného ustanovení zákoníku práce o pravděpodobném výdělku. 10. Fond pracovní doby v 3Q/ 2018 činil v součtu 487,5 hodiny. Při sjednané mzdě žalobce 195 Kč hod. práce, by byl jeho pravděpodobný výdělek v té době 95 062,50 Kč, což je 195,60 Kč/hod. Za měsíc prosinec 2018 mu vznikl nárok na zaplacení mzdy ve výši 31 491,60 Kč za 161 odpracovaných hodin. Za měsíce leden až březen má žalobce nárok na zaplacení mzdy za odpracovaných 380 hod. Při výpočtu této mzdy bylo ovšem nutné vycházet z předchozího, tedy ze 4Q/ 2018. Při fondu pracovní doby za uvedené čtvrtletí v rozsahu 495 hodin a sjednané mzdě 195 Kč hod. práce, činí pravděpodobný průměrný hodinový výdělek žalobce 195 Kč. Nárok žalobce na zaplacení mzdy za celou žalovanou dobu v rozsahu 541 odpracovaných hodin, by byl v částce 105 495 Kč a nárok na odstupné ve výši dvouměsíčního výdělku v částce 64 350 Kč. Žalobce svým dispozitivním úkonem ponížil žalovanou dobu o 8 pracovních dnů, což činí v součtu částku 11 700 Kč na náhradě mzdy (7,5 x 8 x 195). Celkový u soudu žalobcem uplatněný mzdový nárok byl ve výši 180 784,50 Kč. Po jeho ponížení o částku 11 700 Kč, pro kterou bylo řízení zastaveno, má tedy nárok na zaplacení částky 169 084,50 Kč. Ačkoli součet částek čítající nárok na nezaplacenou mzdu za odpracovanou dobu a odstupné v rozsahu dvouměsíčního výdělku činí 169 845 Kč, soud není oprávněn v řízení překročit návrh účastníka řízení (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), a proto žalobci přiznal nárok na zaplacení částky ve výši 169 084,50 Kč, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 1. písm. b) o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí části návrhu a z toho důvodu zastaveného řízení, a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v části návrhu, v němž byl žalobce procesně úspěšný a přiznal mu náhradu nákladů řízení vůči žalované v částce 27 304,80 Kč, přičemž tato částka představuje 87,06 % z jejich celkové výše (úspěch žalobce v řízení po zpětvzetí návrhu v rozsahu 93,53 % a úspěchu žalované v rozsahu 6,47 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 180 784,50 Kč sestávající z 8 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věcí, sepis repliky k žalobě, účast u ústního jednání u soudu dne 16. 2. 2022) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu těchto částek, když advokát osvědčil, že je placen takové daně. Náhrada nákladů řízení bude ustanovenému advokátu žalobce zaplacena po právní moci tohoto rozsudku z účtu ČR – Okresního soudu v Opavě (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). 12. Žalovaná je povinna podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit náklady řízení žalobce na čet ČR- Okresního soudu v Opavě. 13. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.