26 C 229/2022-53 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplaceném úvěru, který poskytla právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], dále jen„ právní předchůdkyně“, žalovanému na základě, mezi nimi dne [datum] uzavřené smlouvy o úvěru, v níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni formou 36 měsíčních pravidelných splátek splatných vždy ke 4. dni v měsíci se stanovenou dobou splatnosti poslední splátky dne [datum]. Právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr poté, co prověřila jeho schopnost tento úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně a včas úvěr nesplatil, neboť porušil podmínky smlouvy, využila právní předchůdkyně svého smluvního oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Nesplacenou část úvěru právní předchůdkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Protože žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení nesplacené části úvěru, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. Před nařízeným jednáním ve věci samé na výzvu soudu, jak právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet a jaké důkazy na podporu svých tvrzení označí, sdělila žalobkyně, že těmito informacemi a důkazy nedisponuje a z toho důvodu vzala žalobu co do částky 13 264 Kč zpět. V dalším podání uvedla, že žalovaný na svůj dluh právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem částku 11 669,23 Kč, celkem tak částku 104 990,76 Kč. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný na tento dluh zaplatil celkem částku 11 669,23 Kč. Z upomínek právní předchůdkyně žalobkyně, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a z předžalobní výzvy vzal soud za prokázané, že žalovaný právní předchůdkyni poskytnuté finanční prostředky nesplatil podle dohody a nesplacenou část závazku žalovaného postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala v řízení existenci smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní a žalovaným vzniknuvšího na základě tvrzené smlouvy o úvěru, neboť předmětná smlouva z důvodu absence splnění povinnosti právní předchůdkyní žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného poskytnuté finanční prostředky dle dohody splácet, je absolutně neplatná. Tento spor proto není možné podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon o spotřebním úvěru“) a § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) posuzovat jako spor o nezaplacenou část úvěru podle § 2395 a násl. o. z., ale je soudem posouzen podle § 2991 o. z., jako spor o vrácení bezdůvodného obohacení, o které se žalovaný obohatil na úkor ochuzené z důvodu neplatného právního úkonu. V řízení bylo nepochybně zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného převedla bezdůvodně částku 50 000 Kč, ze které jí žalovaný vrátil toliko částku ve výši 11 669,23 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 38 330,77 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl a nad rámec této částky pak posoudil žalobu jako nedůvodnou, a proto ji zamítnul. 5. Pokud se týká nároku na zaplacení úroku z prodlení z tohoto dluhu, zde je nutno aplikovat speciální ustanovení § 87 zákona o spotřebním úvěru, podle kterého vzniká povinnost dlužníkovi zaplatit dluh až na základě soudního rozhodnutí (blíže viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 veřejnosti dohledatelné např. na www.nsoud.cz). V tomto případě tedy soud neaplikoval obecná ustanovení o prodlení dlužníka podle § 1968 a § 1970 o. z. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu zastavení řízení z důvodu na straně žalobkyně a § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu přiznaného nároku tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 867,94 Kč. Tato částka představuje 25,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,51 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,49 %) a tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 101 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 323 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 040 Kč ve výši 2 318,40 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 7. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.