Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne , datum, domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky celkem , částka, s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřel dne , datum, s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr vyčerpaný v celkové částce , částka, , kterou se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě do , datum, , a který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , což žalovaný neučinil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak byla pohledávka ze společnosti , právnická osoba, postoupena na žalobce.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Jednání ve věci bylo nařízeno na , datum, , žádný z účastníků se k jednání nedostavil, žalobce se z jednání omluvil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce a žalovaného.4. Soud provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , formulářem smlouvy o úvěru ze dne , datum, s dodatkem ze dne , datum, a výpisem z účtu žalovaného za , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ze kterých zjistil, že na účet žalovaného byla dne , datum, a dne , datum, připsána částka celkem , částka, od společnosti , právnická osoba, , když dle tvrzení žalobce tato společnost pak měla s žalovaným uzavřít dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měl být žalované poskytnut úvěr ve výši celkem , částka, , který žalovaný zcela vyčerpal, a který se měl žalovaný zavázat vrátit společně , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročním úrokem splatný ve lhůtě do , datum, . Žalovaný částku takto obdrženou právnímu předchůdci žalobce nevrátil, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak byla tato pohledávka postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobce.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu toho, co žalovaný od žalobce skutečně čerpal, tedy v částce , částka, . Ve zbývající části pak soud nemá za prokázané, že by žalovaný relevantním způsobem uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru a akceptoval tak smluvní podmínky, na základě kterých mu měla vzniknout povinnost uhradit úrok (poplatek) za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty; tzn. není jednoznačně prokázané, že by se žalovaný s takovýmito podmínkami seznámil a tyto odsouhlasil. Soud tedy nárok žalobce vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od žalobce skutečně čerpal, tzn. částku , částka, , po odečtení toho, co již dle žalobce žalovaný plnil (v této věci ničeho), včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, ve znění platném k prvému dni prodlení žalovaného. Ve zbytku v částce poplatku za poskytnutí úvěru v částce , částka, soud žalobu zamítl.11. Pokud pak žalovaný tuto částku obdržel od žalobce jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak takovou smlouvu (o úvěru) by soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou (přičemž žádné takové informace ze strany žalobce ani nebyly nejspíše vyžádány), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobce k tomu, jak posoudil úvěruschopnost žalovaného, neuvedl a zejména nedoložil ničeho, porušil tak zásady odpovědného úvěrování, a případně uzavřenou smlouvu by soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal.12. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Žalobce byl úspěšný co do částky , částka, na jistině, která byla žalovanému uložena k zaplacení, což představuje poměr úspěchu (v poměru k žalované částce , částka, představující jistinu dluhu) ve výši 82,08% uplatněného nároku, úspěch žalovaného ve zbývající části jistiny (, částka, ve které byla žaloba zamítnuta) je ve výši 17,92% uplatněného žalobního nároku, odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce vzniká žalobci právo na úhradu 64,16% vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představující odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění ve výši , částka, za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) dle ust. § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši , částka, (, částka, za jeden úkon právní služby) za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) dle ust. § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a dále náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , celkem tedy ve výši , částka, , žalobce má právo na náhradu 64,16% vynaložených nákladů řízení, což činí celkem částku , částka, . Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit přiznané náklady řízení právní zástupkyni žalobce.