26 C 247/2019-87 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 63 700 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že byla u žalované společnosti zaměstnána na pozici„ všeobecná administrativní činnost”, a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] uzavřené na dobu neurčitou. V listopadu 2018 žalobkyně nastoupila na nemocenskou, což žalované řádně oznámila, v reakci na což jí byly odebrány klíče od kanceláře, zrušen e-mail a zablokován přístup do programů potřebných k práci. Po ukončení nemocenské žalobkyně žalované sdělila, že je již schopná pracovat, nicméně žalovaná (v zastoupení jednatele [jméno] [příjmení]), jí odmítla vrátit klíče od kanceláře. Nadto byla žalobkyni změněna pracovní doba, která nově začínala v 6:00 hodin. S ohledem na skutečnost, že v tuto dobu v kanceláři nejsou jiní zaměstnanci přítomni, nebyla žalobkyně schopna se bez klíčů na začátku své pracovní doby dostat na pracoviště, ačkoliv se o to opakovaně pokoušela. Tuto překážku v práci žalobkyně žalované písemně sdělila a požadovala její odstranění, k čemuž však nedošlo. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že žalovaná přestěhovala pracovní stůl žalobkyně na chodbu, která je bez oken a přímo u hlavních dveří a toalety, což rozhodně nelze považovat za vhodné místo k práci. Navíc žalovaná povolila jiné zaměstnankyni, aby si do práce občas vodila svého psa, i přes vědomí toho, že žalobkyně je těžký alergik, a proto za této situace nemůže práci vykonávat ani v případě, že by se na pracoviště dostala. Veškeré tyto překážky v práci žalobkyně vnímala jako šikanu a účelovou snahu o to, aby pracovní poměr dobrovolně ukončila. Všechny tyto překážky v práci žalobkyně žalované písemně sdělila a požadovala jejich odstranění, ke kterému však nedošlo. Žalobkyni bylo dále ze strany účetní žalované sděleno, že jí žalovaná nařídila neplacené volno, a proto za ni neplatí sociální pojištění. Za měsíce duben až červen 2019 žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho na mzdu, a to přesto, že žalobkyně nečerpala neplacené volno a práci nemohla vykonávat z důvodu překážek na straně žalované. Za měsíc květen 2019 žalovaná žalobkyni vyplatila částku ve výši 6 169 Kč, avšak nikoliv jako mzdu, ale jako náhradu za nevyčerpanou dovolenou z loňského roku. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně dne [datum] písemně ukončila pracovní poměr okamžitým zrušením v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, přičemž toto podání bylo žalované doručeno dne [datum]. Žalobkyně argumentuje dále tím, že neplní-li zaměstnavatel svoji povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, ačkoliv je zaměstnanec schopen a připraven tuto práci konat, jde o jinou překážku v práci bez ohledu na to, zda nemožnost přidělovat práci byla způsobena objektivní skutečností, popřípadě náhodou, která se zaměstnavateli přihodila, nebo zda ji zaměstnavatel svým jednáním způsobil. Pokud se tedy žalobkyně snažila dostavit na pracoviště a měla zájem vykonávat práci, avšak práci vykonávat nemohla v důsledku jednání zaměstnavatele, má po dobu trvání této překážky nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Zároveň je zaměstnavatel povinen za zaměstnance v této době hradit zálohy na sociální i zdravotní pojištění. S ohledem na tuto skutečnost vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni dlužnou mzdu za měsíce duben až červen 2019, přičemž žalobkyně žalovanou k úhradě této částky dne [datum] písemně vyzvala, na tuto výzvu však žalovaná neuhradila ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně ukončila pracovní poměr okamžitým zrušením dle § 56 odst. 1 písm. b), náleží jí též náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Ani na tuto částku nebylo přes výzvu žalobyně do dnešního dne uhrazeno ničeho. Žalovaná zároveň odmítla žalobkyni vydat potvrzení o zaměstnání dle § 313 odst. 1 zákoníku práce a evidenční list důchodového pojištění, jejíhož vydání se žalobkyně rovněž touto žalobou domáhá. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Na svou obranu uvedla, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou skončil ke dni [datum] na základě platného okamžitého zrušení pracovního poměru daného ze strany žalované, a to pro zvlášť hrubé porušení povinností žalobkyně; nikoliv na základě předloženého okamžitého zrušení pracovního poměru dne [datum], které dala žalobkyně. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně byla v období od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti a do zaměstnání nastoupila opět až dne [datum], kdy vykonávala práci. Následující den, tj. od [datum] již do zaměstnání nedocházela, ačkoliv k tomu nebyl objektivně žádný důvod, přičemž veškeré důvody uváděné žalobkyní o nemožnosti konat práci a o překážkách na straně žalované uváděné jsou účelové a zavádějící. Nebyla to tedy žalovaná, nýbrž žalobkyně, kdo porušoval své povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci a kdo se účelově vyhýbal práci. Žalobkyně tak i přes opakované výzvy žalované nedocházela ode dne [datum] do zaměstnání a u žalované nekonala činnost dle pracovní smlouvy, čímž porušovala pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, a proto byla žalovaná nucena žalobkyni okamžitě zrušit pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení povinností žalobkyně. K převzetí okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobkyně dostavila dne [datum]. Když se s dokumentem seznámila, odmítla žalobkyně potvrdit jeho převzetí, čímž došlo ve smyslu ust. § 334 odst. 3 zákoníku práce k fikci doručení okamžitého zrušení pracovního poměru. Pracovní poměr tedy na základě ustanovení § 55 odst. 1), písm. b) zákoníku práce skončil ke dni okamžitého zrušení pracovního poměru, tj. ke dni [datum]. Žalovaná dále argumentuje tím, že žalobkyně ani nijak nerozporovala platnost okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ke dni [datum] a vzhledem k tomu, že žalované nikdy neoznámila, že trvá na dalším zaměstnávání, nemá žalobkyně ve smyslu ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce nárok na náhradu mzdy. Dále jelikož žalobkyně ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy pracovní poměr skončil (tedy ve lhůtě do [datum]) nepodala ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce žalobu na žalovanou pro„ neplatnost rozvázání pracovního poměru“, nastala ve smyslu ust. § 70 odst. 2 zákoníku práce fikce, že skončení pracovní poměru je platné a účinné, a proto pracovní poměr skončil ke dni [datum]. Žalovaná tak žalobkyni ničeho nedluží a veškeré nároky žalobkyně jsou zcela neoprávněné. Pokud jde o údajný nárok žalobkyně na výplatu mzdy za měsíc duben 2019 a květen 2019, pak tento je dle názoru žalované strany rovněž neoprávněný, neboť od 3. 4. žalovaná evidovala neomluvenou absenci žalobkyně, která nedocházela na pracoviště a nekonala tak práci, ačkoli jí žádné objektivní okolnosti nebránily v řádném plnění svých pracovních povinností. Pokud žalobkyně tvrdila, že neměla klíče nutné k tomu, aby se dostala na pracoviště, pak tomu žalovaná uvádí, že žalobkyni informovala o tom, že k řádnému výkonu práce klíče od kanceláře nepotřebuje, neboť ji na pracoviště vždy někdo pustí. <b>Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování</b> 3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla u žalované společnosti zaměstnána na pozici všeobecná administrativní činnost. Mzda byla sjednána ve výši 15 000 Kč měsíčně. 4. Z výplatních lístků za duben 2019 a květen 2019 a ze shodných skutkových tvrzení obou účastníků soud zjistil, že za duben 2019 a květen 2019 žalovaná žalobkyni nezaplatila mzdu (za měsíc květen 2019 žalovaná žalobkyni vyplatila částku ve výši 6 169 Kč, avšak nikoliv jako mzdu, ale jako náhradu za nevyčerpanou dovolenou z loňského roku). 5. Z e-mailové komunikace vedené mezi žalobkyní a jednatelem žalované [právnická osoba] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně dozvěděla toho dne v 16:40 hodin, že má změněn začátek pracovní doby z 8:00 hodin na 6:00 hodin a ptala se jednatele žalované na důvod. Současně jej požádala o předání klíčů, aby mohla vykonávat svou pracovní činnost. Na to jednatel žalované žalobkyni odpověděl, že pokud se nedostaví do zaměstnání následujícího dne dle nově upravené pracovní doby, bude to považovat za porušení pracovně právních povinností a vyhodí z toho patřičné důsledky. Důvody změny pracovní doby jí měly být vysvětleny následujícího dne. 6. Z e-mailové komunikace vedené mezi žalobkyní a jednatelem žalované [právnická osoba] [příjmení] dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznamovala jednateli žalované, že se nebyla schopná dostat 6:00 hodin do práce, protože nemá klíče, na což jí jednatel žalované odpověděl, že on má potvrzeno, že pan [příjmení] byl v kanceláři od 5:30 hodin a kolegyně [příjmení] byla v kanceláři v 6:30 hodin. 7. Z okamžitého zrušení pracovního poměru a z předžalobní výzva ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně ukončila pracovní poměr okamžitým zrušením v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu dlužné mzdy za duben až červen 2019. Současně žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. Tato listina byla žalované doručena dne [