27 C 137/2021-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 23 337 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] prostřednictvím internetu úvěrovou smlouvu, kdy žalované byla bezhotovostně na účet poskytnuta částka 15 000 Kč a tuto částku spolu s poplatkem ve výši 495 Kč byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit. K uzavření ověření žalované při podpisu smlouvy došlo prostřednictvím platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaná žalobkyni zaslala. Dále byl sjednán poplatek za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 713 Kč a úrok v pevné výši 735 Kč. Celý úvěr byl splatný ve 24 splátkách, přičemž žalovaná toliko dne [datum] uhradila 2 259 Kč. Žalované dále byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši dohromady 2 793 Kč. [příjmení] uvedených částek žalobkyně požadovala i jistinu 14 998 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků. 4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u obou jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti: 5. Z listiny označené jako Úvěrová smlouva opatřené datem [datum], že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaná vrátit celkovou částku 23 215 Kč. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. V kolonce„ parametry a podmínky“ úvěru je v položce ověřovací poplatek uvedeno 1 Kč. Na konci listiny je u jména žalované uvedeno:„ IP adresa zařízení, na kterém byla smlouva podepsána: [číslo], podepsáno kódem: [číslo], SMS zpráva s podpisovým kódem byla odeslána na telefonní číslo: [číslo], SMS zpráva s podpisovým kódem byla odeslána dne: [datum] [anonymizováno], Smlouva byla úspěšně podepsána podpisovým kódem dne: [datum] [anonymizováno]“ 6. Z listiny označené jako potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], že stejného dne byla žalobkyní zaslána žalované na účet částka 15 000 Kč. 7. Z listiny označené jako Výpis z běžného účtu ze dne [datum], že tento se týká žalované a je z něj patrné, že konečný zůstatek na účtu činí mínus 1 339,04 Kč. 8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum], že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě žalobou požadované částky nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. Dopis byl žalované odeslán na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru dne [datum] (zjištěno z poštovního podacího archu). 9. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. 10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne [datum] dohodla s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami vrátit, žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaná obdržela od žalobkyně právě 15 000 Kč a dohromady již uhradila 2 259 Kč; poprvé byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu výzvou ze dne [datum] do 30 dnů od sepsání této výzvy, která byla žalované odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne [datum]. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 18. Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 19. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen u