27 C 76/2020-34 — Okresní soud v Ostravě

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím v podobě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že mezi společností Fair [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy. Svou zákonnou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet úvěr uskutečnila předchůdkyně žalobkyně především na základě informací poskytnutých žalovanou. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne [datum], přičemž žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatila [částka], z toho [částka] na jistinu, [částka] na úrok, [částka] na poplatek za administrativní činnost a [částka] na poplatek za hotovostní inkaso. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně úrokového příslušenství byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni jako novou věřitelku. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovanou celkem [částka] a skládala se z nesplacené jistiny ve výši [částka] a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Příslušenství pohledávky pak tvoří smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení, a to konkrétně kapitalizované úroky ve výši [částka], kapitalizované úroky z prodlení ve výši [částka], úroky ve výši 23,66 % ročně z nesplacené jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z nesplacené jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že souhlasí se zaplacením dlužné částky [částka], ale tuto si nemůže dovolit zaplatit celou. Oba účastníci se z ústního jednání konaného dne [datum] omluvili, pročež bylo jednáno v jejich nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Na základě provedeného dokazování u jednání přitom soud dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne [datum] dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně, že právní předchůdkyně jí poskytne finanční prostředky ve výši [částka], které následně žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně s dalšími poplatky vrátí, přičemž žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně již zaplatila [částka]; právní předchůdkyně žalobkyně si předtím od žalované vyžádala poštovní poukázky o výplatě důchodu žalované. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud v prvé řadě konstatuje, že ačkoliv žalovaná ve svém vyjádření nárok žalobkyně uznala, podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny, neboť nárok žalobkyně je bez bližšího prokazování ve smyslu § 99 odst. 2 věta za středníkem o. s. ř. zjevně v rozporu s právními předpisy, jak plyne z dále uvedeného, přičemž rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Aktivní legitimace žalobkyně se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek a uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Podepsaný soud přitom v dané věci konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, neboť vycházela toliko z prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, popř. z jí předložených poštovních poukázek o vyplacení starobního důchodu žalované, aniž by právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje i ověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně zároveň ani nezkoumala výdajovou stránku žalované, kterážto je při posouzení úvěruschopnosti rovněž podstatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalovaná přitom oproti obdržení částky [částka] zaplatila žalobkyni dohromady [částka], lze tudíž uzavřít, že žalovaná není z titulu předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni dlužna ničeho, proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. Výrokem II. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši [částka], elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 3 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 600 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě, jak je uvedeno ve výroku III. Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.