31 C 82/2021-39 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 25. 8. 2020, která byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 16 861,14 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 1. 11. 2017 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] (dříve: [právnická osoba], nyní [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Postupitel“) smlouvu o bankovních produktech a službách na základě, které Postupitel zřídil a vedl žalované bankovní účet č.: [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), a současně umožnil žalované, na její žádost, čerpat kontokorentní úvěr dle článku [anonymizováno] Smlouvy. Změna výše povoleného limitu k čerpání kontokorentního úvěru byla vždy prováděna na základě Dispozic ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb. Tvrzené skutečnosti vyplývají z ustanovení přiložené Smlouvy. Dle Smlouvy se záležitosti výslovně neupravené ve smlouvě, řídí Základními produktovými podmínkami, které tvoří nedílnou součást Smlouvy (dále jen„ ZPP“). Dne 16. 6. 2020 uzavřel Postupitel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené Smlouvy. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 29. 6. 2020, které odeslal Postupitel. Žalovaná, na základě Smlouvy, čerpala kontokorentní úvěr v celkové výši 15 634,46 Kč. S úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy se žalovaná dostala do prodlení, a tak věřitel využil svého oprávnění uvedeného v článku 27 ZPP, a předmětnou pohledávku zesplatnil, jako důkaz žalobce přikládá Oznámení o zesplatnění. Pohledávka se tak stala splatnou k 10. 7. 2018. Případ prodlení s plněním Smluvních povinností žalované je rovněž zachycen v historickém výpisu, jenž je přílohou této žaloby. Celkový dluh žalované z výše uvedené Smlouvy, tak tvoří: - dlužná jistina 15 634,46Kč, úroky z prodlení 1 226,68 Kč. Dne 29. 6. 2020 byla žalované zaslána výzva k plnění dle §142a odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Z těchto částek však navzdory zaslání výzvy k plnění neuhradila žalovaná, ke dni podání žaloby, ničeho a je tedy s úhradou v prodlení. 2. Podáním ze dne 9. 4. 2021 žalobce doplnil k výzvě soudu skutková tvrzení. Sdělil, že podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (resp. dříve podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Zákon nestanoví přesný postup a přesné metody, jak má probíhat posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, pouze vymezuje základní požadavky, které musí poskytovatel spotřebitelského úvěru splnit. Postupitel pohledávky, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), pak jako zavedený a důvěryhodný subjekt má již zavedený postup, který požadavků zákona o spotřebitelském úvěru vyhovuje. V tomto konkrétním případě dle vyžádaného sdělení postupitele vycházel postupitel z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti klienta o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 1. 11. 2017, když klient (žalovaná) žádal o rámec v celkové výši 10 000 Kč. Žádost Klienta postupitel hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi postupitele a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti Klienta postupitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované postupitel porovnával její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Hodnocení úvěruschopnosti klienta ze strany postupitele je vždy individuální; v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vycházel postupitel mj. z příjmu, který klient doložil v žádosti, což bylo v případě žalované 13 000 Kč. Žalovaná zároveň uvedla v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč. Výpočtem postupitel získal částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů postupitel zjistil, že vůči postupiteli neměl klient (žalovaná) v době podání žádosti interní závazky a z externích zdrojů postupitel zjistil, že klient (žalovaná) neměl v době podání žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalované, jak je popsáno výše, postupitel žádosti žalované vyhověl, schválil postupitel revolvingový úvěr [anonymizováno] s celkovou výši úvěrového rámce 10 000 Kč. Z výše uvedeného je tak patrné, že postupitel splnil svoji povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. (…). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona [číslo] Sb․, o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To v daném případě postupitel pohledávky nepochybně splnil. Mezi postupitelem a žalovanou byly vzájemná práva a povinnosti sjednány především ve smlouvě o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“), kdy měli vůči sobě řadu práv a povinností, nicméně vzhledem k tomuto řízení byl nejdůležitější závazek stran podle části [ulice] produkty a služby, odst. 3 Smlouvy, kde se uvádí, že:„ [příjmení] (postupitel) poskytuje klientovi spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku Běžného účtu do výše Povoleného limitu…klient (žalovaná) se zavazuje nepřekročit Povolený limit. Žalovaná, na základě Smlouvy, čerpala kontokorentní úvěr v celkové výši 15 634,46 Kč. Žalovaná tak porušila své povinnosti vyplývající ze Smlouvy tím, že přečerpala sjednaný úvěrový rámec (povolený limit), s úhradou těchto závazků se dostala do prodlení, a tak postupitel využil svého oprávnění uvedeného v článku 27 základních produktových podmínek a předmětnou pohledávku zesplatnil. Ukončení poskytování úvěru bylo žalované oznámeno oznámení ze dne 12. února 2018, o zesplatnění celé dlužné částky byla žalovaná vyrozuměna oznámením o zesplatnění ze dne 10. 7. 2018. Pro žalovanou byl veden účet, k čerpání tak mohlo docházet buď internetovými platebními transakcemi či výběry kartou, kterou byl postupitel v souladu s částí [ulice] produkty a služby, odst. 4 Smlouvy oprávněn žalované poskytnout. [příjmení] 15 634,46 Kč odpovídá skutečně vyčerpané jistině a nezahrnuje úroky z prodlení či poplatky. Podle čl. 27 základních produktových podmínek se dlužná částka klienta postupitele (a tedy i žalované) úročí zákonným úrokem z prodlení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 226,68 Kč je požadován podle části [ulice] produkty a služby, odst. 3 Smlouvy jako úrok pro nepovolený debetní zůstatek na Běžném účtu ke dni prohlášení úvěru za splatný, tedy k 10. 7. 2018. Žalovaná neuhradila do dnešního dne žalobci na dluh ničeho. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. K ústnímu jednání se žalovaná, žalobce ani jeho právní zástupce dne 13. 5. 2021 nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, lhůta k přípravě jim byla zachována. Žalobce, resp. právní zástupce žalobce svou neúčast u ústního jednání omluvil s tím, že souhlasil s tím, aby jednání proběhlo bez jeho účasti. Na základě právě uvedeného soud jednal v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl na podkladě provedeného dokazování a obsahu spisu. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z žádosti o polední debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 1. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaná požádala [právnická osoba] (dále i jen„ banka“) o založení nového