127 C 15/2022-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 14 810 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezhotovostním převodem finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni spolu s úrokem ve výši 151,61 % ročně a poplatky vrátit v 48 měsíčních splátkách ve výši 2 869 Kč, přičemž tak v celém rozsahu neučinila, když žalovaná uhradila celkem částku ve výši 129 105 Kč, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 8 607 Kč, dlužný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 1 212,32 Kč, smluvní pokutu 2 495 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 5 x 499 Kč za prodlení se splacením splátek o délce minimálně 30 dnů, a to splátek [číslo]), smluvní pokutu 1 308,72 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 607 Kč za každý den prodlení od [datum] do [datum]) a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 400 Kč (tj. 12 x 200 Kč za každou splátku u které se žalovaná ocitne v prodlení, tedy u splátek 4, 5, 6, 17, 18, 19, 20, 41, 45, 46, 19, 50). Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně ke dni podání žaloby neuhradila ničeho. 2. K ústnímu jednání dne [datum] se dostavila toliko žalovaná. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně. 3. Úvodem nutno zkonstatovat, že ačkoli žalovaná u jednání uznala v celém rozsahu nárok žalobkyně, soud nemohl vydat rozsudek pro uznání, neboť nárok žalobkyně je bez bližšího zkoumání s ohledem na výši úrokového příslušenství v rozporu s právními předpisy (rovněž je pak v rozporu s právními předpisy z dalších důvodů – jak je níže odůvodněno) a podle ust. § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (ust. § 99 odst. 1 o. s. ř.). 4. Soud tak po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti: 5. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru [číslo] označené datem [datum], že v této je žalovaná označena jako„ klient“ jménem, příjmením a rodným číslem datem narození a žalobkyně jako„ poskytovatel úvěru“. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované 35 000 Kč a žalovaná tuto částku s dalšími poplatky žalobkyni vrátí, a to celkem 137 712 Kč. Listina je opatřena podpisy obou účastníků tohoto řízení. 6. Z listiny označené jako oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru žalované ve výši 35 000 Kč s měsíčními splátkami 2 869 Kč. 7. Z listiny označené jako DOKLAD O VYPLACENÍ ÚVĚRU - OTISK DAT Z ELEKTRONICKÉHO VÝPISU PŘI POHYBU NA ÚČTU, že žalobkyně zaslala dne [datum] žalované na účet označený ve smlouvě 35 000 Kč. 8. Z listiny označené jako hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo: [číslo] označené datem [datum], že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalované uvedeny tyto údaje: pravidelný měsíční příjem – 11 500 Kč; druh příjmu – rodičovská; ostatní příjmy – 5 300 Kč, celkem příjmy – 16 800 Kč, celkem výdaje – 7 090 Kč (z toho 3 410 Kč životní minimum žalobkyni, 1 dítě v domácnosti 2 000 Kč, bydlení 1 680 Kč); volné zdroje 8 710 Kč; rodinný stav – svobodná; forma bydlení – vlastní; vzdělání – maturita; 9. Z listiny označené jako výpis záznamů z registru [příjmení], že v této jsou kolonky u jména žalované označené jako„ dlužná částka po spl.“ a„ počet dlužných splátek“ je uvedena nula. 10. Z listiny označené jako VÝPIS Z NEBANKOVNÍHO REGISTRU KLIENTSKÝCH INFORMACÍ (NRKI), že u jména žalované je uvedeno skóre 273, což dle tabulky v druhé polovině listiny představuje tzv. kategorii I. –„ nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výši vyplacené částky, případně zamítán.“ 11. Z oznámení Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Ostravě ze dne [datum], že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč. 12. Z oznámení Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Ostravě ze dne [datum], že žalovaná pobírá také příspěvek na bydlení ve výši 5 329 Kč. 13. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Listina označená jako vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek neobsahovala žádné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí soudu (úročením pohledávky se soud v daném případě v rámci právního hodnocení vůbec nezabýval – srov. odst. 22. a násl. tohoto rozsudku). 14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: 15. Žalovaná se dne [datum] dohodla s žalobkyní tak, že jí žalobkyně poskytne částku 35 000 Kč, kterou žalovaná žalobkyni s dalšími poplatky vrátí; žalovaná žalobkyni doposud zaplatila 129 105 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit. 16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky řízení (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 19. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Podle § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 23. Soud ujednání mezi účastníky řízení hodnotí jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci přitom v projednávaném sporu mají citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá