27 C 327/2021-15 — Okresní soud v Ostravě

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 7 673 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 166,12 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 5 000 Kč, což se žalovaný zavázal žalobkyni spolu s poplatkem (1 828 Kč) vrátit, ale do podání žaloby tak neučinil, pročež po něm žalobkyně požadovala krom úrokového příslušenství jistinu 5 000 Kč, poplatek 1 828 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 845 Kč. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne [datum] dohodl s žalobkyní tak, že tato mu poskytne 5 000 Kč, což jí následně žalovaný s dalšími poplatky vrátí, přičemž však žalovaný žalobkyni oproti obdržení peněžních prostředků doposud nezaplatil ničeho; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud v prvé řadě konstatuje, že pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Podepsaný soud přitom v dané věci uzavírá, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného (jako spotřebitele) nedostála, když toto v řízení žalobkyně sice tvrdila, nicméně neprokázala, neboť k tomuto svému tvrzení žádné předložila toliko výpis z účtu žalovaného za měsíc listopad 2020, z něhož však není zřejmé, jakými pravidelnými příjmy žalovaný měsíčně disponoval a jaké byly jeho pravidelné měsíční výdaje, na základě kterých by žalobkyně mohla dospět k pozitivnímu závěru při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť aby takové zkoumání bylo řádné, muselo by se týkat období delšího než toliko jeden měsíc (během měsíce listopadu 2020 žalovaný mohl disponovat příjmy, kterými v předchozích měsících naopak nedisponoval). Soud přitom byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě navrhnout další důkazy, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost takové smlouvy ze dne 14. 12. 2020 pro rozpor se zákonem (ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, ust. § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle ust. § 2991 odst. 1 ve spojení s ust. § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 5 000 Kč vrátit (uhrazeno nebylo ničeho). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky dne [datum] do sedmi dnů od doručení výzvy, kterážto výzva mu byla stejného dne i odeslána, pročež má soud podle § 573 o. z., za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného [datum] a po uplynutí sedmi dnů tak má žalobkyně podle ust. § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005), když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 8 506,72 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 5 257,60 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 3 249,12 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 61,8 % a neúspěch 38,2 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 23,6 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena podle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 189 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po [datum], tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč pak náleží žalobkyni 23,6 %, což představuje částka 351,40 Kč. Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.