27 C 65/2022-55 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 12 600 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků vztahujících se k částce 9 800,06 Kč, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 1 284,61 Kč za dobu od [datum] do [datum] – smluvní úroky, resp. v částce 629,04 Kč za dobu od [datum] do [datum] – úroky z prodlení) z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala uvedenou částku právní předchůdkyni spolu s dalšími poplatky (úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,34 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč) vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku ve výši 5 400 Kč, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 9 800,06 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 2 799,94 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání dne [datum] se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána, svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované. Žalovaná soudu sice zaslala dne [datum] omluvu z jednání, avšak až v čase 17:3 5:57 hodin (jednání se přitom konalo ve 14 hodin), tudíž takovou omluvu nebylo možné požadovat za včasnou a podmínky pro projednání věci byly splněny. 4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti: 5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru opatřené datem [datum], že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná vrátit poskytnutou částku včetně dalších plateb, celkem 18 000 Kč; peněžní prostředky přitom budou předány v hotovosti při podpisu listiny. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště. Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalované. 6. Z listiny označené jako Karta zákazníka, Žádost o zápůjčku označené datem [datum], že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalované uvedeny zejména tyto údaje: nejvyšší dosažené vzdělání: bez vzdělání/základní; druh bydlení – nájemník; domácnost – manžel, od dubna 2012; počet nezaopatřených dětí – 2; zdroj hlavní příjmů – mateřská/rodičovská; zápůjčka/úvěr v současnosti u [příjmení] [jméno] či mimo [příjmení] [jméno] – ne; měsíční příjmy žadatele – celkem 27 498 Kč (14 826 Kč státní podpora; 2 672 Kč státní podpora – vedlejší; 10 000 Kč – další příjmy); měsíční výdaje žadatele – 23 500 Kč (13 500 Kč výdaje na bydlení; 10 000 Kč osobní výdaje); použitelný příjem 4 498 Kč; dokumenty k ověření finanční situace žadatele – složenky. Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalované. 7. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. [číslo] včetně příslušné strany seznamu postoupených pohledávek (s. 284), že pohledávka za žalovanou vyplývající ze shora jmenované smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami. 8. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum], že právní předchůdkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od obdržení dopisu; toto oznámení zaslala právní předchůdkyně na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. 9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. 10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne [datum] dohodla s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami vrátit; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaná obdržela od žalobkyně právě částku 10 000 Kč a doposud uhradila toliko 5 400 Kč; žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky dne [datum]. 11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 18. Soud nejprve uvádí, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; j