29 C 164/2023-16 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady částky celkem 29 205 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 900 Kč. Jistina a poplatek byly splatné [datum]. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když ke dni podání návrhu uhradil 2 195 Kč a touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky žalobkyně, kde si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření Smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Tímto učinil návrh na uzavření konkrétní Smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy ověřila totožnost klienta. Před uzavřením Smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a toto zaevidovala do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně účtovala žalovanému rovněž poplatky za upomínky ve výši 500 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném jistinu a poplatek ve výši 23 900 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku 5 305 Kč jako smluvní pokutu dle Smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, když ke dni vyhotovení návrhu činí smluvní pokuta 7 500 Kč a tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného na výši 5 305 Kč. 2. Usnesením z [datum] byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení o skutečnosti, jakým způsobem posoudila při uzavírání Smlouvy o úvěru schopnost žalovaného, jako spotřebitele, splácet úvěr. Na to reagovala žalobkyně podáním z [datum], že skutková tvrzení doplňovat nebude. 3. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na [datum]. Žalobkyně a její právní zástupkyně se z jednání omluvily, žalovaný se bez omluvy nedostavil, bylo tedy jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. 4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění: -) z listiny nazvané Smlouva o zápůjčce bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč bezúčelovou a bezhotovostní platbou a žalovaný se za toto zavázal uhradit částku 3 900 Kč jako poplatek. Žalovaný se zavázal finanční částku 20 000 Kč a poplatek ve výši 3 900 Kč uhradit do [datum]. Listina byla podepsána [datum]. Žalobkyně se zavázala finanční prostředky převést na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]; -) z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně bezhotovostní platbou byla převedena částka 20 000 Kč dne [datum] na číslo protiúčtu [bankovní účet], [variabilní symbol]; -) z upomínek bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splátek; -) z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 32 796 Kč. 5. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, která měla být uhrazena do [datum]. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 2 195 Kč, když touto částkou žalobkyně ponížila tzv. smluvní pokutu. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dluhu a rovněž tak učinila právní zástupkyně žalobkyně v předžalobní výzvě. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení: 7. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 10. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 11. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 13. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 16. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. [příjmení] relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto por