59 C 185/2022-38 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 600 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že: „ Žalovaný uzavřel dne 17. 6. 2019 se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet číslo [bankovní účet] dne 17. 6. 2019. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 2 600 Kč, který byl splatný spolu s jistinou dne 17. 7. 2019. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy a nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Smlouva o zápůjčce je žalovaným podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně požadovala také úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení ve výši 4 000 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč, když ve dnech 24. 7. 2019, 31. 7. 2019, 7. 8. 2019, 16. 8. 2019 a 31. 8. 2019 byly žalovanému zaslány písemné výzvy. Naposledy byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021“ 2. Žalovaná strana se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání konanému dne 3. 1. 2023 se žalobkyně ani žalovaná strana nedostavily, ačkoli byly řádně a včas předvolány. Žalobkyně svou neúčast při jednání omluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl v řízení následující důkazy: -) Smlouva o zápůjčce ze dne 17. 6. 2019, -) Potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 6. 2019 (8 000 Kč), -) Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], [anonymizováno], -) Upomínka ze dne 24. 7. 2019, -) Upomínka ze dne 31. 7. 2019, -) Opakovaná výzva k úhradě ze dne 7. 8. 2019, 16. 8. 2019, 31. 8. 2019, -) Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 11. 2021, -) Podací lístek ze dne 23. 11. 2021, -) Sdělení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 11. 2022. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 6. 2019 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná strana označená svým jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem jako klient. Tato smlouva je opatřena podpisy osob jednajících za žalobkyni, přičemž u jména a příjmení žalovaného je uveden údaj o času a PIN kódu. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet] s tím, že žalovaná strana poskytnuté peněžní prostředky vrátí věřiteli nejpozději do 17. 7. 2019, spolu s poplatkem ve výši 2 600 Kč. V případě prodlení klienta s plněním jeho závazků dle této smlouvy se klient zavázal uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Klient se zároveň zavázal v případě svého prodlení nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to 500 Kč za každou písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Ze Sdělení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 11. 2022 se podává, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu číslo [bankovní účet] je žalovaná strana a že dne 17. 6. 2019 byla na tento účet poukázána částka ve výši 8 000 Kč od [právnická osoba] Soud má za prokázané, že žalobkyně vyhotovila ve dnech 24. 7. 2019, 31. 7. 2019, 7. 8. 2019, 16. 8. 2019 a 31. 8. 2019 listiny označené jako upomínka, opakovaná výzva k úhradě, v nichž žalovanou stranu vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak soud nemá za prokázané odeslání těchto upomínek do dispozice žalované. Z Výzvy k úhradě ze dne 23. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná strana byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky 15 900 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce do tří dnů. Z poštovního podacího lístku ze dne 23. 11. 2021 se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě. 6. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná strana na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ). 7. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. V minulosti mohlo být sporné, zda se sankce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy uplatní jen na návrh spotřebitele (jak se jeví z doslovného znění shora citovaného ustanovení), nebo zda je soud povinen tuto sankci (prostřednictvím euro-konformního výkladu citovaného ustanovení) aplikovat z úřední povinnosti. 14. Veškeré pochybnosti byly odstraněny rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance proti GK, C -679/18, který dovodil, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o stránku příjmovou, tak výdajovou stránku poměrů žalovaného, neboť žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nic konkrétního ohledně příjmů a výdajů netvrdila, resp. soudu nepředložila žádné důkazy týkající se příjmů a výdajů žalovaného; toliko se spolehla na