59 C 205/2022-25 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 13 166,63 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 9 048,18 Kč – smluvní úroky, resp. v částce 853,32 Kč za dobu od [datum] do [datum] – úroky z prodlení), z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyně žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách, přičemž tak v dohodnuté době do [datum] neučinila (žalovaná uhradila na dlužnou částku celkem 11 000 Kč), pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 9 391,32 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 048,18 Kč (částka je tvořena součtem nesplaceného smluvního úroku 566,64 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4 450,90 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 844,11 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 1 635,03 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu od [datum] do [datum] ve výši 1 551,50 Kč), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokutu 3 775,31 Kč (tj. 0,1 % za každý započatý den prodlení z dlužné částky ve výši 9 391,32 Kč za dobu od [datum] do [datum]). S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti: 5. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru, opatřené datem ze dne [datum], že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku včetně nákladů ve výši 27 888 Kč vrátit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu a adresou trvalého bydliště. V listině je mj. uvedeno, že„ dlužník podpisem této Smlouvy potvrzuje, že od Věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru“. Listina je podepsaná žalovanou a právní předchůdkyní. 6. Z listiny označené jako Žádost o úvěr, opatřené datem 22. 8. 2019, že žalovaná požádala právní předchůdkyni o poskytnutí částky 15 000 Kč, přičemž v listině uvedla, že je zaměstnaná od [datum], nemá sjednaný rezidenční úvěr; dále uvedla, že její mzda činí 16 201 Kč (k tomu měly být předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva), použitelný měsíční příjem 18 734 Kč, celkové měsíční výdaje hrazené žalovanou 7 485 Kč (bydlení, energie 4 485 Kč a doprava, jídlo, osobní náklady 3 000 Kč) a celkové měsíční výdaje domácnosti 14 970 Kč (bydlení, energie 8 970 Kč a doprava, jídlo, osobní náklady 6 000 Kč); mzda osoby žijící ve společné domácnosti s žalovanou 15 428 Kč, bydlí v nájmu, je vdaná, nemá žádné vyživované děti, dokončené vzdělaní – základní, má osobní bankovní účet. V kolonce předložené dokumenty – OP, pracovní smlouva a výplatní pásky. Listina je podepsaná žalovanou. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], že pohledávka za žalovanou byla z právní předchůdkyně postoupena na žalobkyni. 8. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu, že právní předchůdkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od obdržení dopisu; toto oznámení zaslala právní předchůdkyně na adresu žalované uvedenou ve smlouvě dne [datum]. 9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. 10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne 22. 8. 2019 dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že právní předchůdkyně žalobkyně jí poskytne v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně spolu s dalšími úhradami vrátit; právní předchůdkyně žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně právě částku 15 000 Kč a doposud uhradila toliko 11 000 Kč, právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou dne 22. 12. 2021 na žalobkyni. 11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 18. Soud nejprve uvádí, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadat